Hranice

Masaryk navštívil Hranice už v srpnu roku 1905, kdy se zde konaly učitelské univerzitní kurzy, na kterých přednášel v oboru filozofie a pedagogika. Do Hranic tehdy dojížděl na kole z Bystřičky u Valašského Meziříčí, kde trávil prázdniny v letním bytě.

První termín návštěvy Masaryka, jakožto prezidenta Československé republiky, byl naplánován na září či říjen 1922. Z návštěvy však sešlo. Dlouho plánovaný příjezd do Hranic se nakonec uskutečnil 23. června 1924. Prezident přijel v 11:20 zvláštním vlakem přes Brno, Vyškov a Přerov. Návštěva byla součástí zájezdu na severní Moravu a do Slezska.

Přípravy na návštěvu byly pečlivé. Byl ustaven Slavnostní výbor pro uvítání pana prezidenta republiky. Musel se zajistit vhodný automobil pro přesun z nádraží, což znamenalo komplikaci, protože vhodných aut bylo málo. Před radnicí bylo zbudováno nevysoké podium zdobené barevnými stuhami, koberci a květinami. Ulice zářily pestrými barvami státních a národních praporů. Vlastníci domů byli vyzváni, aby si opravili své domy nebo alespoň jejich průčelí.

Příjezd na nádraží byl oznámen fanfárami z Libuše, troubenými z věže radnice, a dvěma výstřely z děla. Hudba 40. pěšího pluku zahrála hymnu. Prezident přijal hlášení přednosty stanice Nováka, okresního hejtmana Janiše, velitele akademie plk. Pecha, a okresního četnického velitele kpt. Pluskala a provedl přehlídku četné roty.

Před nádražím stál špalír posluchačů a učitelů lesnické školy, skauti, sokolové a zástupci dalších tělocvičných jednot. Prezidenta doprovázela čestná četa jízdy. Jeho automobil (vyzdoben růžemi) řídil italský legionář. V dalších vozech seděli zástupci civilních a vojenských úřadů. Celý průvod směroval z nádraží do města na Masarykovo náměstí.

Před radnicí přijel prezidentův vůz špalírem hasičstva k nízké čestné tribuně slavnostně vyzdobené a obklopené legionáři z okresu. Za nimi stáli starostové obcí s deputacemi úřednictva, učitelstva, duchovenstva a spolků. Pěvecký sbor moravských učitelů zapěl Smetanův Slavnostní sbor a Nešverovu Moravu. Nad náměstí kroužily v tu chvíli tři letadla.

Prezident byl nejdříve uvítán starostou města Václavem Jonášem jako osvoboditel vlasti a čestný občan Hranic. Masaryk odpověděl vzpomínkou na rok 1905. Za lipensko ho přivítal starosta Lipníka nad Bečvou dr. Vítek, za české obce okresu starosta Černotína František Hrubec, za německé obce okresu potštátský starosta Schwarz.

Poté se prezident přesunul do vojenské akademie. V akademii ho očekával ministr národní obrany Františel Udržal a generální inspektor armády, básník Josef Svatopluk Machar a náčelník generálního štábu, francouzský generál Eugène Desiré Antoine Mittelhauser, neboť naše branná moc byla tehdy budována za pomoci Francie.

Prezident si prohlédl akademii, zastavil se při výstavce výtvarných prací. Zaujaly ho perokresby a akvarely talentovaného Gustava Sýkory, bývalého žáka Maxe Švabinského. Poté byl uveden na domácí cvičiště, kde zhlédl přehlídku důstojnického sboru a posluchačů akademie. Za zvuku hudby defilovalo 515 chovanců a 53 důstojníků profesorského sboru v plné výzbroji. Zazněly fanfáry, hymny a plukovník Vratislav Pech, velitel akademie, podal hlášení. Následně prezident s dalšími hosty poobědval v slavnostním Zrcadlovém sále. Obědu se zúčastnil také prezidentův syna Jan Masaryk.

Po krátkém odpočinku odjel z města v 14:50 automobilem na nádraží a vlakem pokračoval v cestě do Opavy.

[autor: Marek Suchánek, Městská kulturní zařízení Hranice, příspěvková organizace]