Bystřice pod Hostýnem
Návštěvy T. G. Masaryka
Vztah T. G. Masaryka k Bystřici pod Hostýnem se začal utvářet dávno před jeho první oficiální návštěvou v roli hlavy státu. Region Valašska a Podhostýnska znal prezident osobně. Trávil zde letní pobyty (např. roku 1898 ve Chvalčově) a udržoval řadu přátelských vazeb. Za valašský volební okres byl Masaryk dvakrát zvolen do Říšské rady.
Jako prezident plánoval T. G. Masaryk region navštívit už začátkem dvacátých let. Nakonec k tomu došlo až v roce 1928, kdy Bystřici navštívil 23. června během delšího pobytu v Židlochovicích. Oproti plánovanému času 15:20 dorazila prezidentská kolona do Bystřice se značným zpožděním započatým již v Kroměříži. Údery kostelního zvonu, které vítaly prezidenta, se nad městem rozezněly až po čtvrté hodině odpolední. Zatímco na zaplněném náměstí před kostelem sv. Jiljí kapela spustila státní hymnu, automobil s prezidentem nečekaně zastavil u budovy sokolovny, kde to „hýřilo krásou barev a opálených těl sokolských“. Z toho důvodu hymna na náměstí v půli umlkla, což opoziční tisk jízlivě komentoval jako „chybu v režii“. Teprve poté za zvuku fanfár ze Smetanovy Libuše dorazil prezident k oficiální tribuně na náměstí, kde se však spustila prudká průtrž mračen, jež vnesla do řad přítomných značný zmatek.
Prezidenta slavnostní řečí uvítal starosta Václav Zbořil, krátce promluvil také zástupce venkova – předseda starostenského sboru soudního okresu bystřického Josef Zmeškal. Po něm na scénu nastoupily děti z místních škol. Žák třetí třídy Karel Podroužek přednesl projev zdůrazňující hrdost nad „odchováním školou Masarykovou“, načež žačka druhé třídy Marie Pospíšilová předala hlavě státu kytici růží. Za venkovskou mládež vystoupila Anna Bubílková ze čtvrté třídy ve Chvalčově s uvítací básní, po které děvčátku prezident setřel z tváře vodu vlastním kapesníkem. Dále prezidenta pozdravil přítel, básník František Táborský, jménem legionářů vystoupil učitel Vinklárek z Dřevohostic a za učitelstvo župy olomoucké učitel Krumpholc z Přerova. Manželka a dcera starosty Zbořila následně podaly Masarykovi občerstvení v podobě jahod a ovocné šťávy. Celou návštěvu uzavřelo defilé zástupců kulturních a politických spolků z celého kraje. Po těchto oficialitách prezident přímo na tribuně podepsal osmnáct pamětních knih.
Prezident doprovázen Františkem Táborským k autu se s městem rozloučil a pokračoval v cestě směrem k Valašskému Meziříčí. Deník Haná odjezd shrnul s nádechem dobového patosu: „Jenom velmi těžce se loučily zmoklé davy s drahým presidentem, jenž již odjížděl ku Val. Meziříčí.“ Ve městě tak strávil asi třicet minut.
Masarykova „blesková“ návštěva zanechala v městském prostoru trvalé materiální a institucionální stopy. Prezidentská cesta byla impulsem k opravě silnic i dokončení fasády bystřické sokolovny, která od roku 1922 zůstala z finančních důvodů bez omítky. Výrazně se proměnil také lokální místopis: hlavní náměstí bylo přejmenováno na Masarykovo, což navázalo na proces započatý již v prosinci 1918 změnou názvu chlapecké školy T. G. Masaryka (původně Františka Josefa I.). Dlouhodobě se událost zapsala do sociální sféry zřízením Masarykova fondu pro chudé města Bystřice pod Hostýnem.
[autor: Jakub Špalek, fotografie: ÚTGM]