Masarykův ústav a archiv Akademie věd České republiky - Tomáš Garrigue Masaryk


Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

Dům rodiny Masarykových v Bystričce

Dům rodiny Masarykových v Bystričce

TGM se synem Janem na zídce před domem

TGM se synem Janem na zídce před domem

TGM s Janem a Alicí v přírodě u Bystričky

TGM s Janem a Alicí v přírodě u Bystričky

TGM před domem se zem. prezidentem Jos. Országhem

TGM před domem se zem. prezidentem Jos. Országhem

Bystrička

Bystrička. Letní pobyty 1888-1901, 1931-1933

Obec na Slovensku, v Žilinském kraji, v okrese Martin, na úpatí Malé Fatry. Masarykova rodina zde v letech 1888–1901 trávila letní prázdninové pobyty, od roku 1929 zde vlastnila dům, v němž prezident Masaryk strávil část léta 1931, 1932 a 1933, členové jeho rodiny, zejména dcera Alice, sem s oblibou jezdili až do roku 1948.

 

Pro „letní byt“ na Slovensku se Masaryk rozhodl roku 1887 při návštěvě národopisné výstavy v Turčianskému Svätému Martině, pod jejímž dojmem chtěl blíže poznat Slovensko a národně politickou, hospodářskou a kulturní situaci slovenského národa. Jeho rozhodnutí ovlivnil i zdravotní stav manželky, které lékaři doporučili delší pobyt v horách. Přijal proto pozvání svého přítele, statkáře Rudolfa Krupce, a o prázdninách 1888 strávil s celou rodinou několik týdnů na jeho zámečku ve Višňovém u Žiliny, zbytek prázdnin pak na starém zemanském statku (kurii) Krupcových příbuzných Lehotských v Bystričce. V následujících dvanácti letech (s výjimkou roku 1890) trávili Masarykovi v Bystričce – a to vždy v kurii Lehotských, kde si pronajímali dva pokoje, – většinu prázdnin a zdejší kraj i jeho obyvatele si velmi oblíbili. Blízkost Turčianského Svätého Martina, který byl na konci 19. století slovenským národním centrem, umožňovala T. G. Masarykovi během letních měsíců udržovat osobní kontakty s předními představiteli slovenského politického a kulturního života.
Především zde navázal přátelství se spisovatelem Svetozarem Hurbanem Vajanským, literárním historikem Jozefem Škultétym a spisovatelkou a zakladatelkou spolku Živena Elenou Šoltésovou, v 90. letech 19. století se tady setkával i s hlavním redaktorem revue Hlas a tvůrcem programu hlasistů Vavrem Šrobárem, kterého znal už z Prahy. Spolu se svými rodinami se vzájemně navštěvovali, besedovali, podnikali výlety a horské túry. Ideové a politické spory s Hurbanem Vajanským však nakonec přispěly k ukončení těchto pobytů v roce 1901. T. G. Masaryk se do Bystričky, která mu roku 1919 udělila čestné občanství, vrátil až v roce 1921 jako prezident republiky při své oficiální cestě do Martina. Další návštěvu zde uskutečnil roku 1923 a 1924.
Bystričce měla zvláště silný osobní vztah Alice Masaryková. V meziválečném období se výrazně zasloužila o pozvednutí sociální, zdravotní i kulturní úrovně této vesnice, podporovala zdejší spolkový život a významně finančně přispěla na stavbu nové školy. V roce 1929 odkoupila zchátralý objekt kurie Lehotských a rozhodla se na jeho místě postavit rodinný dům. Projekt budovy vypracoval a dohledem nad stavbou byl pověřen pražský architekt Jan Pacl, na tvorbě interiérů se podílel i architekt Josip Plečnik. Dům byl postaven v letech 1930–31. Nepůsobil nijak okázalým dojmem a vcelku harmonicky splýval s okolní zástavbou. V přízemí se nacházela velká kuchyň a jídelna, Masarykova pracovna a hala s krbem, která ústila na verandu a do zahrady. První patro bylo vyhrazeno pokojům členů Masarykovy rodiny; v podkroví byly umístněny pokoje pro hosty. Prezident Masaryk zde pak s rodinou strávil část léta roku 1931, 1932 a 1933, poté již kvůli svému zhoršenému zdravotnímu stavu do Bystričky nezavítal. Alice i další členové rodiny sem ovšem zajížděli až do roku 1938 a znovu v letech 1945–48 (naposledy zde Alice pobývala v září 1948, krátce před svým odchodem do zahraničí).


V letech 1939–45 byl dům majetkem Slovenského červeného kříže. Po roce 1948 byl zestátněn a dostal se do majetku Státního archeologického ústavu a později Slovenské národní knihovny. V padesátých letech sloužil jako ubytovna Stalinových závodů v Martině. Roku 1990 byl navrácen dědičkám, sestrám Anně a Herbertě Masarykovým, které jej roku 1992 prodali slovenskému podnikateli. V roce 1990 byla ve vstupní hale domu odhalena pamětní deska připomínající zdejší pobyty prezidenta Masaryka. V roce 1995 byl dům Ministerstvem kultury Slovenské republiky vyhlášen národní kulturní památkou.

 

[autor Jakub Štofaník, převzato z připravované Encyklopedie života a díla T. G. Masaryka, MÚA]