Praha 8

Masarykova společnost, MS je organizace, která pečuje o popularizaci díla a odkazu T. G. Masaryka. Založena byla 6. 3. 1946 na slavnostním shromáždění, konaném ve velkém sále někdejšího českého zemského sněmu (dnešní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR) v Praze na Malé Straně za účasti předsedy parlamentu Josefa Davida, předsedy vlády Zdeňka Fierlingera a předsedy Slovenské národní rady Jozefa Lettricha. Vznikla z iniciativy prezidenta republiky Edvarda Beneše, jehož programový projev přečetl na ustavujícím shromáždění kancléř Jaromír Smutný, jako organizace, která měla v době zápasu o charakter obnovené Československé republiky připomínat, hájit a aktualizovat masarykovskou ideovou a politickou tradici.

Podle přijatých stanov bylo její poslání vymezeno třemi základními body: „1. účastnit se na poznávání Masarykova díla a života, studovat otázky filosofické, společenských věd a kulturní vůbec, na jejichž řešení Masaryk sám pracoval, nebo které české a slovenské společnosti zanechal jako svůj odkaz k dalšímu zamyšlení; 2. rozšiřovat znalost Masarykova učení a díla; 3. propagovat v praktickém životě zásady Masarykova humanitního programu ve vzájemném vztahu občanském.“

U jejího zrodu stáli přední reprezentanti tehdejšího československého vědeckého a kulturního života (mj. filosofové J. B. Kozák, Josef Král a Jan Patočka, literární historik J. B. Čapek, statistik a filosof František Fajfr, historik Jaroslav Werstadt, novinář Zdeněk Smetáček, ředitel Ústavu T. G. Masaryka  Oskar Odstrčil, bývalý Masarykův osobní tajemník Antonín Schenk); předsedou byl zvolen evangelický teolog J. L. Hromádka, čestným předsedou prezident Edvard Beneš. Na počátku 50. let ukončila v souvislosti s politickým vývojem v Československu po únoru 1948 svoji činnost, nikdy však nebyla úředně rozpuštěna.

V letech 1988–1989 se znovu aktivizovala jako jedna z opozičních občanských iniciativ, rezonující tehdejší oživení zájmu o osobnost, ideové a politické dědictví T. G. Masaryka. Svou činnost oficiálně obnovila na jaře 1989 bez formálního souhlasu ministerstva vnitra s poukazem na svou právní kontinuitu. V jejím čele stanul historik Karel Kučera, v jehož bytě na Hradčanech, který byl v letech 1911–18 bytem rodiny Masarykových, se společnost zprvu scházela. Po listopadovém převratu 1989 plně rozvinula svoji činnost, podstatně rozšířila svou členskou základnu, významně se podílela na zajištění existence Ústavu T. G. Masaryka (počátkem 90. let prostředkovala financování jeho činnosti) a spolupůsobila při obnově Masarykových pomníků a pamětních desek. V následujících letech se aktivně účastnila renesance české občanské společnosti a demokratického politického systému, kterou se snažila kriticky ovlivňovat v masarykovských intencích, a důsledně hájila české demokratické a vlastenecké tradice. Působila a působí především prostřednictvím svých přednáškových cyklů, seminářů a diskusních podvečerů i svého populárně historického občasníku Odkaz; vydala i několik knižních publikací (sborníky studií T. G. Masaryk a Slovensko, 1992, a Češi a Němci, 1997; dokumentární edice Už víckrát nezazní tak těžce requiem… Před sedmdesáti lety zemřel T. G. Masaryk, 2007). Spolupracuje s dalšími podobně zaměřenými demokratickými organizacemi, zvláště se Společností Edvarda Beneše, Společností M. R. Štefánika, Společností Antonína Švehly, Klubem dr. Milady Horákové a Českou obcí sokolskou, i s českými krajanskými spolky v zahraničí, s domácími a zahraničními masarykovskými badateli, s Ústavem T. G. Masaryka a Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, v jehož budově má své sídlo.

V čele společnosti se po obnově její činnosti roku 1989 vystřídali předsedové a předsedkyně: Karel Kučera (1989–90), Ivan Mucha (1990–91), Jana Seifertová (1991–92 úřadující místopředsedkyně, 1992–2009 předsedkyně, poté čestná předsedkyně) a Eva Broklová (od roku 2009).

K dalším významným představitelům společnosti patřili a patří Anna a Herberta Masarykovy, Jaroslav Mezník, Milan Machovec, Milan Jelínek, Vladimír Tvrz, Vladimír Šalda, Jiří Doležal, Jaroslav Opat, Jan Šimsa, Jiří Franěk, Koloman Gajan, Robert Kvaček, Marie Stupková, Jaroslav Pospíšil, Jiří Kotyk, František Povolný.

Masarykova společnost postupně zřídila několik svých odboček v českých a moravských městech; v současné době působí její odbočky v Lánech, Hradci Králové, Pardubicích, Brně, Olomouci a Prostějově, v 90. letech 20. století existovala též odbočka v Rožnově pod Radhoštěm.

[autor: Josef Tomeš, převzato z připravované Encyklopedie života a díla T. G. Masaryka]