Masarykův ústav a archiv Akademie věd České republiky - Tomáš Garrigue Masaryk


Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

Návštěva T. G. Masaryka

Návštěva T. G. Masaryka

Návštěva T. G. Masaryka

Návštěva T. G. Masaryka

Užhorod synagoga

Užhorod synagoga

Pomník T. G. Masaryka

Pomník T. G. Masaryka

Užhorod

Návštěva města a pomník T. G. Masaryka

Správní centrum Podkarpatské Rusi navštívil prezident Masaryk jenom jednou v září 1921. Prezidentův doprovod tvořili předseda vlády Jan Černý, ministr železnic Václav Burger, manželé Benešovi, Přemysl Šámal a dcera Alice.

 

Návštěva Užhorodu navazovala na cestu po Slovensku. 22. září 1921 v 9 hodin ráno opustila prezidentská kolona Košice a do Užhorodu pokračovala přes Michalovce. Přesun automobily byl doprovázen ze vzduchu vojenskou letkou. Do Užhorodu dorazila celá výprava ve 12.30 hod. Prezident byl přivítán zástupy lidu a školní mládeže u župného domu ho pozdravil župan Dr. Želtvay. Masaryk ve svém krátkém projevu připomněl jednání s rusínskými krajany v Americe a vlastní zájem na rozvoji tohoto regionu.

 

Po přehlídce čestné roty následovali v župním domě setkání se zástupci různých spolků a institucí. T. G. Masaryk přijal zástupce všech náboženských komunit, města, legionářů, podkarpatoruských starostů, maďarských stran a kulturních spolků, jako i červeného kříže. Po ukončení audiencí se prezident vrátil z Užhorodu autem do Košic, odkud odjel v 19 hodin vlakem do Nového Mesta nad Váhom, kde ve vlaku přespal a další den zakončil svou cestu uctěním památky M. R. Štefánika.  

 

Památku T. G. Masaryka v Užhorodu připomíná i jeho pomník. Autorkou busty je Olena Mondičová (rozená Ilona Sinali, uváděna také jako Helena Mandičová-Šinályová a Jelena Mondičová) (26. září 1902, Giulesti, Rakousko-Uhersko, dnes Rumunsko – 12. března 1975, Košice). Mondičová byla československou sochařkou rusínské národnosti, vedle T. G. Masaryka mělecky ztvárnila významné osobnosti rusínského národa. V letech 1921–1925 byla žákyní Jana Štursy, žila na Podkarpatské Rusi, v Praze, v Budapešti a nakonec v Košicích. Pocházela z rodiny učitele působícího v uherském Sedmihradsku, po studiu na gymnáziích v Budapešti a v Košicích absolvovala Vyšší umělecko-průmyslovou školu v Praze a poté Akademii výtvarných umění. Z té doby pocházejí její sochy rusínských buditelů 19. století. V roce 1927 vyhrála soutěž na realizaci pomníku T. G. Masaryka pro město Užhorod, prezident poté vyhověl jejímu přání stát pro tuto sochu modelem. Období druhé světové války prožila v Budapešti, kde ji postihla nemoc kloubů a Olena Mondičová se tak nadále nemohla věnovat sochařství. Návrat do Prahy po válce znamenal zklamání v důsledku zdevastovaného bytu a obsazeného ateliéru a tak se sochařka usadila Košicích, kde pracovala jako prodavačka v obchodě s textilním zbožím a jako účetní. Byla provdána za právníka Ivana Mondiče, jejich manželství bylo bezdětné.

 

[autor: Jana Malínská, Jakub Štofaník, fotografie: UTGM a Jana Malínská]