Topoľčianky
Letní sídlo prezidenta 1923–1933
Obec na Slovensku v okrese Zlaté Moravce v Nitranském kraji; středisko vinařství a sídlo slovenského národního hřebčína. První zmínka o nich je z roku 1293; ve středověku zde existovala gotická pevnost, při níž vznikla ves, později městečko, od roku 1600 s trhovým právem. Koncem 16. století zde byl vybudován renesanční zámek, v polovině 18. století barokně a v letech 1825–30 klasicistně přestavěný; postupně patřil uherským šlechtickým rodům Rákoczi, Erdödy, Zichy a Keglewich, v letech 1890–1918 arcivévodovi Josefu Augustu Habsburskému; roku 1921 se stal s celým velkostatkem majetkem československého státu.
V letech 1923–39 a 1945–51 sloužil jako letní sídlo československých prezidentů, 1939–45 jako letní sídlo prezidenta Slovenské republiky. Nejvíce je spjat s pobyty prezidenta Masaryka ve 20. letech a na počátku 30. let. Za slovenské letní sídlo prezidenta ČSR byl vybrán se zřetelem na svůj dobrý stav, fungující železniční spojení s Prahou, příjemné klima a anglický park. Na jaře 1923 prošel rychlými úpravami tak, aby mohl prezidenta i s doprovodem poprvé uvítat už 29. 7. 1923. Pro zajištění rychlého spojení s Prahou byla zde v době zdejšího prezidentova pobytu zřízena letecká pošta, posilněny telefonní a telegrafní ústředny a na louce Lazy vybudováno polní letiště.
Zdejší každoroční pobyty (1923–1933), připadající na léto a začátek podzimu, sloužily především k prezidentově oddechu, zároveň však manifestovaly jeho blízký vztah ke Slovensku a Slovákům a stávaly se výchozím bodem jeho cest po Slovensku. Prezident v Topoľčiankách též úřadoval, potkával se s představiteli slovenského politického, kulturního a náboženského života a přijímal státní návštěvy (mj. v září 1923 rumunského korunního prince Carola a ministerského předsedu Iona Bratianu, v září 1926 vdovu po americkém prezidentu Wilsonovi Edith Wilsonovou a v září 1930 francouzského ministra letectví Paula Painlevého), diplomaty, zahraniční novináře a umělce (většina hostů přijížděla vlakem, někteří letadlem). Obvykle ho sem doprovázeli nebo sem za ním dojížděli členové jeho rodiny: dcera Alice a Olga se syny, případně s manželem Henrim Revilliodem, i syn Jan, stejně jako část zaměstnanců prezidentské kanceláře (tajemník, osobní lékař, osobní archivářka a korespondentka) a jednotka Hradní stráže. Častým hostem zde byl i ministr zahraničních věcí Edvard Beneš s chotí a spisovatel Karel Čapek, jenž tady prezidenta zpovídal pro svoji knihu Hovory s T. G. Masarykem. Vedle pravidelných procházek parkem podnikal prezident i dlouhé projížďky na koni či kočárem po okolí; k jeho nejoblíbenějším místům patřila zřícenina nedalekého hradu Hrušov a louka pod ním. Každé úterý a sobotu večer se ve dvoraně zámku promítaly filmy, přičemž na projekce byli zváni zaměstnanci zámku i místní obyvatelé.
T. G. Masaryk naposledy v Topoľčiankách pobýval v létě 1933, v následujících letech sem již vzhledem ke svému zhoršenému zdravotnímu stavu nezavítal. Jeho úmrtí v záři 1937 bylo v Topoľčiankách přijato s velkým pohnutím a na pohřeb byla vyslána tříčlenná oficiální deputace, jež se účastnila i rozloučení na lánském hřbitově. Již 3. 10. 1937 byl na louce pod hradem Hrušov odhalen Masarykův pomník.
Na tradici pravidelných návštěv Slovenska a pobytu v Topoľčiankách navázal i prezident Edvard Beneš, jenž zde pobýval v létě roku 1936, 1937, 1946 a 1947. V době Slovenského státu využíval zámku jeho prezident Jozef Tiso. Pobyty prezidentů ukončil v srpnu 1949 Klement Gottwald, jenž se v roce 1951 zámku vzdal a daroval ho Revolučnímu odborovému hnutí. V současné době slouží zámek jako hotel; některé pokoje, jež obýval prezident Masaryk, byly uvedeny do původního stavu a jsou zpřístupněny veřejnosti. Ve vstupní hale je od roku 2001 instalována Masarykova socha od Otto Gutfreunda, za první republiky umístěná na náměstí v Nitře.
[autor: Jakub Štofaník, převzato z připravované Encyklopedie života a díla TGM, MÚA, fotografie: ÚTGM, Jakub Štofaník]
