Hradec Králové
Pomník T. G. Masaryka
T. G. Masaryk osobně navštívil Hradec Králové jedenáckrát. Myšlenka postavit prezidentu Masarykovi v Hradci Králové pomník vznikla díky iniciativě občanů, kteří se obrátili na zastupitele města. Městská rada o postavení pomníku rozhodla na svém zasedání 23. května 1923 a založila pro jeho realizaci fond a zároveň byl ustaven komitét pro zřízení pomníku. Městská rada na návrh architekta Josefa Gočára, který projektoval stavby na Husově, dnes Masarykově náměstí, oslovila uznávaného sochaře profesora Jana Štursu, který si místo pro pomník 27. dubna spolu s architektem přijel prohlédnout. Poté v červnu zaslal městským orgánům svou oficiální nabídku. Přislíbil vyhotovení pomníku do 28. října 1925 za cenu 160 000 Kč s tím, že model sochy dodá do konce října 1924. Nabídka byla na základě usnesení městské rady 14. června 1924 přijata.
Základní kámen k pomníku byl na Husově náměstí slavnostně položen 8. března 1925 v rámci třídenních oslav prezidentových 75. narozenin. Slavnostní projev pronesl vedle starosty Františka Ulricha rovněž František Tomášek, předseda poslanecké sněmovny Národního shromáždění, kuklenský rodák. Zakončil jej slovy: „Pomník nestavíme živým, – jestliže stavíme tento pomník Masarykovi živému, je to svědectvím, kolik lásky, vděčnosti a uznání jest v nás pro něho, – pomník však nejtrvalejší musíme mu postavit v srdcích svých.“
Sochař Jan Štursa stihl pouze naskicovat podobu pomníku: stojící postavu v životní velikosti, v jedné ruce klobouk, v druhé svitek papíru, jeho úmrtí 3. května 1925 zanechalo dílo nedokončené. Architekt Gočár poté navrhl nového sochaře, Otto Gutfreunda, který připravil nový návrh. Prezident Masaryk seděl Gutfreundovi osmkrát modelem, vždy jednu až půl druhé hodiny. Dovolil také, aby byly zjištěny antropometrické poměry jeho těla a zhotoveny fotografie. Tato měření provedl 23. února 1926 na Pražském hradě antropolog prof. Jindřich Matiegka a fotografické snímky prof. Jaroslav Pantoflíček za přítomnosti sochaře Otakara Španiela a prezidentova osobního lékaře MUDr. Adolfa Maixnera. Sepsaný protokol a snímky byly následně předány sochaři Gutfreundovi, který podle náčrtů zhotovil třetinový model. Ten byl také odlit do bronzu a sochař plastiku veřejnosti představil v červenci 1926 na Hospodářsko-průmyslové výstavě českého severovýchodu v Jaroměři. Na přání Ministerstva obchodu měla být také zapůjčena do čs. oddělení mezinárodní výstavy v USA ve Philadelphii. Sádrový model zvětšil do skutečné velikosti sochař Bohumil Stehlík v dílně svého kolegy ak. sochaře Jozi Nováka v Nuslích. Ve druhé polovině srpna byla socha odlita do sádry pomocí tzv. slepé formy, ruce byly odlity zvlášť do formy želatinové. Po posledních autorových korekturách převzala model k odlití do bronzu kovolitecké dílna Karla Bartáka na Žižkově. Hotový odlitek, smontovaný z několika kusů, vážil 7 q a vysoký byl 3,2 metrů. Fotografie sochy zhotovil ateliér Jana Štence z Prahy a jejich reprodukce byly rozeslány celostátním i regionálním listům.
Architekturu pomníku stejně jako úpravu náměstí navrhl Josef Gočár. Kamenické práce byly v červnu roku 1926 na základě posouzení nabídek a Gočárova doporučení zadány hradecké sochařské a kamenické firmě Václav Škoda a synové. Podstavec pomníku se skládal z pískovcového podstavce, desky a na ní umístěných dvou kvádrů. Na vodorovném, o rozměrech 3,3 x 1,2 x 1,2 metrů a váze 132 q, byl vytesán nápis TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK, PRVNÍ PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. Svislý kvádr, na kterém byla usazena socha, měl rozměry 1,1 x 0,9 x 3,15 m a vážil 76 q. Celková výška pomníku tak činila bezmála osm metrů. Pod spodní deskou podstavce byla do betonového základu uložena měděná schránka s pamětní listinou. Schránka sem byla uložena již při pokládání základního kamene v roce 1925. Při instalaci pomníku byla vyzdvižena a doplněna údaji o změně autora pomníku. K podstavci byl připojen stupeň pískovcové plošiny 12 x 4 metry, zasazený v mozaikové dlažbě s červenobílými pásy. Prostor dotvářely dvě velké travnaté plochy se vstupy od chodníků. Pohled na pomník uzavírala 1,20 m vysoká a 41 m dlouhá zídka z cihel v horní části se schránkou pro okrasné květiny.
Odhalení pomníku prezidenta Masaryka se uskutečnilo 28. října 1926 v rámci oslav vzniku Československé republiky. Slavnost zahajovaly již o půl sedmé ráno budíčky vojenské hudby 4. pěšího pluku, hudby DTJ a hudby odborového sdružení. V ulicích města se shromažďovaly zástupy lidí a před devátou hodinou bylo Husovo náměstí už zcela zaplněné. Slavnosti se zúčastnilo vojsko hradecké posádky s čestnou rotou, sokolové, skauti, hasiči, členové Orla, DTJ, legionáři, Selská jízda, učitelé a žáci, zástupci státních i samosprávných úřadů z měst a okresů, politických stran, církví a dalších institucí a spolků, samozřejmě i tvůrci pomníku. V zastoupení vlády byl přítomen ministr zemědělství MUDr. Otakar Srdínko, rodák ze Svobodných Dvorů. Po příjezdu na náměstí vyslechl hlášení generála Ludvíka Krejčího a provedl přehlídku čestné roty. Prostranství před pomníkem se stalo cílem sedmnácti vlajkových štafet, které běžci přinášeli ze škol, sportovišť a kasáren a pokládali na pomník. Prvního běžce uvítala hudba DTJ skladbou Masarykovy fanfáry, kterou na melodii prezidentových oblíbených písní složil její kapelník. Poté zazněly fanfáry ze Smetanovy Libuše v provedení vojenské hudby a spojené pěvecké spolky zazpívaly Slavnostní sbor skladatele Rudolfa Piskáčka. Úvodní slovo patřilo dr. Františku Ulrichovi. Poděkoval tvůrcům pomníku a všem, kteří se o jeho vybudování zasloužili a se slovy: „Vpřed! Za Masarykem! Za jeho skvělým příkladem!“ jej odevzdal veřejnosti. Slavnost ukončila národní hymna a oficiální hosté se odebrali k slavnostnímu obědu do Grandhotelu.
Za protektorátu Čechy a Morava byly v Hradci Králové městské orgány doplněny zástupci německých občanů, vesměs členů NSDAP. Pomník T. G. Masaryka se stal zejména v zářijových a říjnových dnech roku 1939 a v březnu 1940 svědkem tichých protestů hradeckých občanů. Zápas o budoucí osud pomníku byl však nerovný – dne 7. března 1940 obdržela městské rada dopis místní Národní árijské kulturní jednoty se žádostí o okamžité odstranění všeho, co připomíná bývalý „židozednářský“ režim, tedy i Masarykova pomníku. O odstranění pomníku usiloval zejména ing. Rudolf Kafka, člen NSDAP dosazený do zastupitelstva k hájení německých zájmů. V dopise z 28. června 1940 požadoval urychlené zbourání pomníku a jeho odevzdání do sbírky kovů a přejmenování náměstí. Stejně tak mělo být naloženo i s tzv. pomníkem legionářů, tj. s pomníkem padlých 4. pěšího pluku Prokopa Velikého. Ze svého požadavku Kafka neslevil ani po pečlivě vyargumentovaném odmítnutí návrhu ze strany městských orgánů. Navíc dne 20. července 1940 zaslal Okresní úřad v Hradci Králové městskému úřadu na vědomí nařízení prezidia protektorátního ministerstva vnitra, aby byly co nejrychleji odstraněny pomníky, obrazy, pamětní desky a jiné upomínky na T. G. Masaryka, a to nejen z ulic, sadů, úřadoven, služeben, škol, ale i ze všech veřejně přístupných míst. Starostové obcí byli za splnění úkolu osobně odpovědni. Masarykův pomník byl v noci 22. července 1940 uložen v muzeu. R. Kafkovi to však nestačilo a trval na odevzdání sochy Masaryka do sbírky kovů. Starosta Josef Pilnáček si musel 6. srpna 1940 urychleně vyžádat od všech členů městské rady souhlas a následující den o tom informoval dopisem Kafku a Oberlandrata Ringera. V souvislosti s potřebami německého válečného průmyslu musela být do sbírky kovů odevzdána postupně i další místní sochařská díla i řada kovových pamětních desek.
Touha občanů a místních organizací a spolků po obnovení Masarykova pomníku jako symbolu české státnosti se projevila hned v prvních svobodných dnech května 1945. Na místo zničeného pomníku byla provizorně instalována Masarykova busta, u které se shromažďovali obyvatelé města, aby oslavili konec války. Sdružené odbojové organizace vyhlásily na obnovu pomníku sbírku. Ohlas veřejnosti byl mimořádný. Částka, kterou se v krátké době podařilo nashromáždit, mnohonásobně převyšovala potřebné náklady. Práce spojené s obnovou pomníku, tj. sestavení částí původního Gutfreundova modelu (nalezen rozřezaný ve skladišti lapidária Národního muzea na zámku Tróji), domodelování chybějících částí, zajištění odlití modelu do bronzu u firmy Karel Barták v Praze, doprava a smontování odlitků, úprava podstavce a konečná instalace sochy byly svěřeny kamenickému mistru Václavu Škodovi a sochaři Josefu Škodovi, jejichž firma se podílela na instalaci pomníku v roce 1926. Dne 28. října 1947 stál opět pomník na svém místě, zahalený rouškou a čekající na své znovuodhalení. V předvečer slavnostního aktu se konal na Velkém náměstí lampiónový průvod a ohňostroj. Samotné slavnostní odhalení bylo zahájeno na Velkém náměstí vojenskou přehlídkou, po které se účastníci shromáždili na Masarykově náměstí. Úvodem zazněl sborový zpěv spolků Smetana a Nepasičtí pěvci. Přítomné přivítal předseda Místního národního výboru v Hradci Králové JUDr. Josef Němec a poté předal slovo zástupci vlády, ministru sociální péče Zdeňku Nejedlému. V ministrově řeči zazněla slova, která již předznamenávala budoucí vývoj: „Půjdeme v duchu Masarykově k socialismu. Masaryk za prvé světové války se prozíravě orientoval nikoli na cara, ale na demokratické síly Evropy. I my dnes nemůžeme jít s těmi, kteří nás zradili, ale s těmi, kteří stáli při nás, se Sovětským Svazem. Masaryk, kdyby žil, vítal by naši novou republiku. Byl duch v podstatě slovanský a i my jdeme a půjdeme pevně po slovanské cestě, a tím splníme Masarykův odkaz. Tomáši G. Masarykovi budiž čest a sláva!“
Po únorovém “vítězství pracujícího lidu“ v roce 1948 byla osobnost prezidenta Masaryka respektována jen krátce. Již v roce 1952 zástupci dělníků z hradeckých Škodových závodů, Rubeny, Vertexu, úderníci, pionýři, členové různých spolků posílali odpovědným městským orgánům své výzvy, v nichž žádali, aby také Hradec Králové vybudoval „důstojný monument hodný vítězného vojevůdce a učitele J. V. Stalina“. K jeho narozeninám byly pořádány mimořádné směny a sbírky barevných kovů, které měly být použity na zhotovení pomníku. Není proto divu, že na své mimořádné schůzi rada Jednotného národního výboru v Hradci Králové dne 25. února 1953 jednomyslně schválila, jak uvádí kronika města Hradce Králové, přejmenování Masarykova náměstí na náměstí Velké říjnové revoluce a rozhodla o odstranění Masarykova pomníku s odůvodněním, že ji k tomu vyzývají „rezoluce pracujících.“ O usnesení informoval místní tisk i rozhlas. Národní galerie v Praze žádala, aby byla socha jako významné dílo sochaře O. Gutfreunda předána královéhradeckému muzeu. Nestalo se tak. Kronika stručně konstatuje, že dne 3. března 1953 byla socha zaměstnanci Škodových závodů po osmnácté hodině sundána z podstavce a odvezena. Přihlíželo tomu množství občanů. Pískovcový podstavec byl odstraněn v následujících dnech. Řídící učitel Václav Deyl vylíčil tuto událost v rukopise uloženém ve Státním okresním archivu Hradec Králové takto: „V úterý dne 3. března 1953 o 7. hodině večer byla socha T. G. Masaryka odříznuta a skácena. Při dopadu se přerazila na tři kusy“. A do závorky poznamenal „stráže plné ulice“. Rok poté, co byl pomník odstraněn, byla Masarykova socha odvezena řidičem hradeckých Sběrných surovin, do pražských Holešovic do podniku ZUKOV k roztavení.
Na tehdejším Leninově náměstí se v předvečer Masarykových narozenin 6. března 1968 a den poté začaly objevovat květiny, svíčky, Masarykovy fotografie. Na královéhradecký městský národní výbor začaly docházet petice, dopisy i přání, aby byl Masarykův pomník znovu obnoven. Národní výbor v tisku i rozhlase upozornil občany na možnost a potřebu dobrovolné sbírky na pomník a náklady na jeho zřízení vyčíslil na půl milionu korun. U pobočky Čs. státní banky v Hradci Králové bylo založeno dárcovské konto, zvlášť pro organizace a zvlášť pro jednotlivce. Částka na kontech však narůstala velmi zvolna. Ani srpnová okupace vojsk Varšavské smlouvy a následující nejbližší měsíce myšlenku vzniku pomníku neudusily. V době říjnových oslav 50. výročí vzniku ČSR zde byl instalován improvizovaný panel s vyobrazením T. G. Masarykem na koni, doplněný portréty prezidenta Ludvíka Svobody a Alexandra Dubčeka s hesly Pravda vítězí a Svoboda - demokracie, Socialismus - suverenita. Masarykova busta, fotografie pomníku, květiny a věnce zdobily místo, kde pomník stával, i v březnu následujícího roku. Avšak nastupující normalizace poměrů a „dočasný“ pobyt sovětských vojsk otočily kolo dějin zpět a zase se mělo začít tiše zapomínat. Na náměstí byly v sedmdesátých letech instalovány desky tzv. názorné agitace a fotografie členů předních brigád socialistické práce z královéhradeckých podniků.
V listopadových dnech roku 1989 bylo i tehdejší Mírové náměstí svědkem mnoha manifestací. V den 29. prosince, kdy se zde sešli občané, aby oslavili zvolení Václava Havla prezidentem Československé socialistické republiky, bylo náměstí opět vráceno Masarykovo jméno. Myšlenka na obnovu Masarykova pomníku se v oněch převratných dnech zrodila spontánně. Historická sekce Občanského fóra zahájila pátrání po jeho osudech. Na pozemku Technických služeb města Hradce Králové Na Flošně byl objeven částečně zakopaný podstavec pomníku s nápisem. V depozitáři Národní galerie na Zbraslavi byly dohledány jednotlivé díly sádrového modelu pomníku ve velikosti 1:1. Torzo původního modelu bylo léta uloženo v pražské dílně Karla Bartáka, který sochu odléval. Po jeho smrti převzala umělcovu pozůstalost Národní galerie a uložila ji ve svém depozitáři. Bez nároku na odměnu je zrestaurovala Akademie výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Jaromíra Hanzíka, akademického sochaře. Podle dílů byla zhotovena forma na odlití. Vlastní odlití, cizelování a osazení bylo zadáno kovolitecké umělecké dílně v Lysolajích u Prahy. Investorem rekonstrukce náměstí a obnovy pomníku byl Městský národní výbor v Hradci Králové a jeho technické služby. Městský národní výbor uvolnil na přípravu této akce jeden milion korun. Projektovou dokumentaci zajistilo Městské urbanistické středisko. Kamenické práce si vzal na starost Českomoravský průmysl kamene, středisko Ostroměř, které zrestaurovalo spodní díl pomníku s nápisem. Vertikální pylon musel být zhotoven nový. Výzvu ke sbírce na obnovu pomníku vydalo Koordinační centrum Občanského fóra v Hradci Králové 15. prosince 1989 a zřídilo zvláštní konto, na kterém se podařilo shromáždit 72 000 Kč. Největší zásluha o obnovu pomníku patří královéhradeckému rodákovi Zdeňku Mládkovi, tehdy žijícímu ve Velké Británii, který na obnovu pomníku věnoval městu více než milion korun. Částka pokryla veškeré výdaje spojené s odlitím sochy. Kromě toho poslal také vzrostlé ozdobné stromy, které měly nahradit staré přerostlé a neudržované buky. V souvislosti s přípravou odhalení pomníku byla kromě úpravy prostranství opravena i fasáda domů, které tvoří přirozené pozadí sochy, aby odpovídala původnímu Gočárovu návrhu.
Po sedmatřiceti letech se konečně město a jeho občané dne 27. října 1990, v předvečer státního svátku vzniku Československé republiky, dočkali návratu pomníku T. G. Masaryka zpět na původní místo. V podvečer se na náměstí a v jeho okolí i přes nepřízeň počasí shromáždily tisíce občanů. Pozvání na slavnostní akt přijal prezident republiky Václav Havel. V jeho doprovodu byli vnučky T. G. Masaryka Anna a Herberta, předsedkyně České národní rady dr. Dagmar Burešová, prezidentův kancléř Karel Schwarzenberg a spisovatelka Hana Ponická. Přítomen byl i akademický sochař Stanislav Hanzík a Zdeněk Mládek (čerstvě jmenovaný čestným občanem města) a delegace partnerských měst. U pomníku stála čestná stráž ze zástupců skautů, sokolů, Selské jízdy, Konfederace politických vězňů a legionářů. Přítomné přivítal předseda MěNV Ing. Josef Potoček. Poté se ujal slova správce sbírky na obnovu pomníku JUDr. Jiří Novotný. Členka Masarykovy společnosti a signatářka Charty 77 Hana Ponická zdůraznila ve své řeči myšlenku česko-slovenské vzájemnosti. O návratu myšlenek T. G. Masaryka promluvil ředitel Masarykova ústavu historik dr. Jaroslav Opat. Poté se ujal slova prezident Václav Havel, který ve svém projevu zdůraznil důležitost odkazu ideálů, na kterých se zrodil samostatný stát Čechů a Slováků: demokracie, politická pluralita, občanská rovnost, sociální spravedlnost, slušnost, mravnost, tolerance a porozumění. Připomněl přítomným Masarykova krédo „Ježíš, nikoli César“, což vyjadřuje mimo jiné porozumění, odpuštění, laskavost, nikoli zloba, zvůle a diktatura.
[autorka: Jaroslava Pospíšilová, text představuje zkrácenou verzi studie Masarykovo náměstí a pomník TGM v proměnách času, otištěné v publikaci Příběh pomníku T. G. Masaryka v Hradci Králové (Masarykova společnost HK, 2017), fotografie: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Jitka Jindřišková]
