Nemošice
Pomník T. G. Masaryka
Menší obec Nemošice je dnes součástí jednoho z pardubických obvodů, busta T. G. Masaryka se nachází před budovou školy. Dílo akademického sochaře Otakara Španiela bylo odhaleno v roce 1936, druhou světovou válku však na svém místě nepřečkalo. Znovuobnoveno bylo krátce po skončení druhé světové války, načež bylo podruhé odstraněno. Definitivně se připomínka na T. G. Masaryka do Nemošic vrátila až v roce 1990.
Bronzová busta byla před budovou nemošické obecné školy odhalena 5. července 1936. Představitelé obce pojali tuto událost velkolepě, před školou se shromáždili zástupci všech místních organizací a spolků, zástupců legionářů či představitelů politické správy či okresní osvětové komise. Hlavní slovo a také čest odhalit umělecké dílo připadla J. Janáčkovi, zástupci osvětové komise, který v projevu k početnému davu vyzdvihl zásluhy prezidenta Masaryka při budování samostatného státu. Následovalo vystoupení předsedy místní školské rady Jana Tichého, který byl hlavním iniciátorem vybudování busty, a starosty obce Josefa Hrstky. Odhalení se účastnil také mladý sociálně demokratický poslanec Bohumil Laušman. Po skončení slavnosti byly T. G. Masarykovi i prezidentu Benešovi zaslány pozdravné telegramy.
V dalších letech se u pomníku konaly slavnosti spojené s významnými daty naší historie. V obecní kronice se také zachoval záznam o spontánní reakci nemošických obyvatel na zprávu o úmrtí prezidenta osvoboditele či na jeho pohřeb. Oba zápisy si zaslouží citaci: „Jakmile se neblahá zpráva roznesla po zdejší obci, přinášely školní děti prosté kytice a kladly je na podstavec pomníku před školou. Dospělí pak přihlíželi se slzami v očích, jak děti prokazují poslední poctu milovanému presidentovi.“ V den prezidentova pohřbu následoval tento zápis: „Mládež školní a občanstvo nemošické shromáždilo se u školy před pomníkem, u kterého stála hasičská a skautská stráž. Pomník ozdoben byl věnci. […] Před zahájením pohřbu zapěna státní hymna a dívky přednesly báseň „Bílý sokol“ a „Odešel nám“. Vzápětí zazněly z rozhlasu smuteční fanfáry, načež pan president Dr. Edvard Beneš pronesl pohřební řeč nad rakví presidenta osvoboditele. Občanstvo zdejší sledovalo pak průběh pohřbu, vysílaný rozhlasem, až do konce.“
Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava dorazil i do Nemošic příkaz odstranit památku na zakladatele samostatného Československa. Busta byla sejmuta z podstavce a uložena do školního kabinetu. Bohužel v průběhu dalších válečných let se umělecké dílo beze stopy ztratilo. Po skončení druhé světové války se také v Nemošicích místní rozhodli pomník obnovit. Podle záznamů v obecní kronice místní národní výbor uspořádal veřejnou sbírku, ve které se vybralo více než 2 200 Kčs. Zároveň měl být do základů staronového pomníku uložen pamětní spis, který byl v roce 1919 uložen pod tzv. lípu svobody, kde však vydržel pouze do roku 1930, ve kterém lípa uschla. Slavnostní znovuodhalení bylo symbolicky naplánováno na 28. října roku 1947. Již od jara předchozího roku byl na původním místě vztyčen žulový pilíř. Samotná busta musela být po dohodě se sochařem Španielem odlita znovu. Štěstím bylo, že se v pražském ateliéru zmíněného umělce zachoval model, podle kterého se dala busta vytvořit. Nový odlitek byl do nemošické školy dopraven počátkem října a 27. října upevněn na připravený podstavec. Slavnostní odhalení proběhlo za účasti osazenstva školy, představitelů obce a velké části nemošických obyvatel. Ve školní kronice nemošické školy se zachoval i rozpis nákladů na obnovu pomníku, které činily více než třicet tisíc korun.
V následujícím období se osud pomníku shodoval se smutným vývojem v celém Československu. Na konci padesátých let byla busta potají odstraněna, aby se na své místo na krátký čas vrátila na konci dubna 1968. Následkem příchodu normalizačního období došlo k jejímu dalšímu odstranění. Definitivně se umělecké dílo připomínající prvního prezidenta našeho státu před nemošickou školou objevilo na podzim roku 1990.
[autor: Michal Benda, fotografie: SOkA Pardubice; citace: SOkA Pardubice, fond Archiv obce Nemošice, Kronika obce Nemošice a Pamětní kniha obecné školy v Nemošicích]
