Veselí nad Lužnicí
Pískovcová socha T. G. Masaryka
Socha T. G. Masaryka stála původně uprostřed náměstí jako součást velkého pomníku obětem první světové války. Pomník byl financován ze sbírky mezi místními občany, zejména živnostníky. Odhalen byl poměrně dlouho po válce, až 20. července 1930, autorem sochy prezidenta Masaryka byl táborský sochař Rudolf Kabeš. Pomník byl původně oplocen sloupky spojenými masivními řetězi. Později je nahradila masivní betonová ohrádka.
Na svém místě vydržel jen pouhých deset let, než jej musela radnice pod tlakem německé okupační správy nechat odstranit. Po skončení druhé světové války se socha mohla vrátit na původní místo. Zajímavé je, že zde sousoší přežilo celá padesátá léta, až do roku 1960. Dost symbolicky, po vyhlášení Československé socialistické republiky, byla socha vlivem aktivních komunistů opět odstraněna. Kým, kde a za jakých okolností byla až do roku 1968 uschována, se neví. Údajně ležela úmyslně zakryta haraburdím ve dvoře veselského muzea. V pohnutém roce 1968 se socha znovu na podstavci objevila, v průběhu normalizace se však z náměstí opět vytratila. V roce 1973, byla snesena a přesunuta do táborského Muzea husitského revolučního hnutí. Tím byla zachráněna a mohla být dne 3. června 1990 znovu vztyčena, tentokrát před veselským Kulturním domem, vzdálena zhruba 150 metrů od místa původního instalace. Na náměstí byla místo ní umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, patrona mlynářů a vorařů, která ovšem zde na tomto místě stávala už v roce 1873. Veselská radnice uvažovala o zpětné rošádě obou těchto soch v souvislosti s plánovanou revitalizací náměstí T. G. Masaryka, k výměně soch nakonec nedošlo.
Prezident Masaryk navštívil město jenom při svém návratu z exilu po vzniku Československa. V sobotu 21. prosince 1918 krátce po desáté hodině vystoupil na nádraží Veselí–Mezimostí ze salonního vozu zvláštního vlaku a byl přivítán množstvím občanů i představiteli obou tehdy samostatných měst Veselí a Mezimostí. Masaryk posléze za přivítání poděkoval a po chvíli se rozloučil slovy „Sbohem a do práce“. Vlak se krátce před jedenáctou hodinou rozjel směrem k Praze. Na své triumfální cestě se prezident krátce zastavil ještě v Táboře a Benešově.
[autor: Vladimír Dvořák, fotografie: Lucie Mylerová a Archiv Veselí nad Lužnicí]
