Lány
Zámek Lány. Venkovské sídlo prezidenta 1921–1937
Lány, obec v okrese Kladno ve Středočeském kraji, západně od Prahy. – Nejstarší písemná zmínka o vesnici Lánech je z roku 1392, kdy zde již stála dřevěná tvrz. Roku 1589 ji zakoupil císař Rudolf II. a na místě původní tvrze dal postavit renesanční lovecký zámeček, který byl v roce 1652 přestavěn v barokní zámek. Na přelomu 17. a 18. století vlastnili zdejší panství Valdštejnové, od počátku 18. století do roku 1921 Fürstenberkové; od roku 1921 je majetkem státu. Zámek prošel během své historie několika přestavbami: v letech 1747–52 byla k němu přistavěna barokní zámecká kaple, posléze kostel jména Ježíš, roku 1821 vybudováno druhé a roku 1902 třetí (mansardové) patro. Nachází se na jižním okraji obce Lány a zároveň na severní výspě křivoklátských lesů. Jeho součástí je hospodářský dvůr, rozsáhlý anglický park, rybník Bahňák a Lánská obora. Zámek, kostel a zámecký park jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.
Když se po vzniku Československa hledalo vhodné letní, resp. venkovské sídlo prezidenta republiky, ocitl se lánský zámek v užším výběru – vedle zámků ve Smečně, Průhonicích a Brandýse nad Labem – a nakonec byl vybrán jako nejvhodnější pro svůj stavební a technický stav a snadnou dostupnost z Pražského hradu, ale také kvůli výhodnosti majetkoprávního vyrovnání s původním majitelem panství, rodem Fürstenberků. Spolu s přilehlou oborou, lesy a polnostmi jej stát v roce 1921 zakoupil za 25 miliónů korun, přičemž peněžní obnos byl Fürstenberkům odečten od popřevratové dávky z majetku. Poté byly v letech 1921–24 provedeny stavební úpravy zámku a zámeckého parku pod vedením architekta Jože Plečnika a interiéry byly vybaveny nehistorickým nábytkem, odpovídajícím prezidentovu vkusu. Přízemí bylo upraveno pro potřeby prezidentské kanceláře, první patro pro reprezentační účely, druhé patro pro prezidentův soukromý byt a třetí (podkrovní) patro pro ubytování hostů.
Prezident Masaryk si lánský zámek velmi oblíbil. Poprvé jej navštívil v květnu 1920. Na jaře a v létě 1921 byl i při svém tehdejším léčebném pobytu na ostrově Capri pravidelně informován o navržených úpravách zámku a osobně je schvaloval. Jako do prezidentského sídla sem přijel poprvé večer 11. 8. 1921 zvláštním vlakem přímo z Itálie. Z původního letního sídla učinil druhou rezidenci prezidenta republiky vedle Pražského hradu; nakonec zde trávil více času než v Praze, kde pobýval pouze dva až tři dny v týdnu. V Lánech pravidelně úřadoval, přijímal oficiální i soukromé návštěvy, literárně pracoval i odpočíval. V prvních letech zde pobýval společně se svou chotí Charlottou, jež v květnu 1923 v Lánech zemřela a byla pohřbena na místním hřbitově, poté především se svou dcerou dr. Alicí Masarykovou, která po smrti své matky plnila úlohu první dámy republiky; pravidelně sem zajížděl prezidentův syn Jan Masaryk, mladší dcera Olga Revilliodová s manželem Henrim Revilliodem a syny Herbertem a Leonardem i vnučky Anna a Herberta Masarykovy, ale také ministr zahraničních věcí Edvard Beneš se svou chotí. Skutečným prezidentovým letním sídlem se pak stal zámek v Topoľčiankách na Slovensku, občasně též zámek v Židlochovicích u Brna.
Masarykův pracovní den v Lánech měl ustálený harmonogram. Začínal v devět hodin, kdy už měl prezident přečtené noviny a prostudované informace o aktuálním dění ve státě a ve světě a přecházel z bytu do své pracovny. Vyslechl referáty svého tajemníka a zprávy z prezidentské kanceláře a potom přijímal návštěvy domácích i zahraničních politiků, novinářů, vědců a umělců. Po skončení audiencí se obvykle věnoval literární práci. Mezi jednou a druhou hodinou poobědval spolu s přítomnými členy své rodiny, případně hosty; po obědě zpravidla následovala debata při černé kávě. Do tří hodin odpoledne prezident odpočíval, od tří do pěti opět pracoval ve své pracovně. Mezi pátou a šestou hodinou si pravidelně vyjížděl na koni. Od šesti do osmi hodin pak opět trávil čas v pracovně. Ve volném čase většinou poslouchal rozhlas a dvakrát týdně – obvykle ve středu a v sobotu –si dával promítat filmy, zpravidla ve společnosti personálu zámku a hostů z řad lánských občanů.
Prezidenta Masaryka navštívila v Lánech řada zahraničních státníků. Politicky nejvýznamnější byla návštěva rakouského spolkového prezidenta Michaela Hainische a kancléře Johannesa Schobera v prosinci 1921, při níž byla podepsána československo-rakouská smlouva o vzájemné garanci hranic (tzv. lánská smlouva), normalizující vztahy mezi oběma státy. V srpnu 1922 zavítal do Lán jugoslávský král Alexandr I. Karadjordjević, v dubnu 1929 zde jako prezidentův host dva dny pobýval bulharský car Boris III. V únoru 1933 prožil v prezidentově lánské domácnosti týden německý novinář a spisovatel Emil Ludwig při přípravě své knihy rozhovorů s T. G. Masarykem Duch a čin.
Po svém těžkém onemocnění v roce 1934 žil T. G. Masaryk na lánském zámku trvale. Dne 14. 12. 1935 zde abdikoval na prezidentský úřad (lánský zámek byl pak oficiálně prohlášen za jeho doživotní sídlo) a zde také 14. 9. 1937 zemřel. Podle vlastního přání byl pohřben na lánském obecním hřbitově, kde byla již předtím pochována jeho choť a později syn Jan a dcera Alice.
Lánský zámek zůstal až do dnešní doby venkovským sídlem československých a českých prezidentů. Z Masarykových bezprostředních nástupců si jej oblíbil pouze Emil Hácha, jenž zde v letech 1942–45 téměř trvale žil, udržoval srdečné vztahy s obyvateli obce a na okraji Lánské obory dal zřídit přírodní koupaliště pro veřejnost; ostatní prezidenti včetně Edvarda Beneše, v éře Masarykově častého lánského hosta, sem zajížděli spíše sporadicky a dávali přednost jiným sídlům (Beneš své vile v Sezimově Ústí, Antonín Novotný rekreačnímu areálu vedoucích činitelů KSČ ve Vystrkově u Orlické přehrady, Ludvík Svoboda své chalupě v Jizerských horách), častěji zde pobýval Gustáv Husák. Někdejší význam lánské rezidenci vrátili svými pravidelnými pobyty až prezidenti Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman.
Lány zůstaly spjaty s památkou T. G. Masaryka a nabyly symbolického významu v masarykovské tradici. Jako místo Masarykova posledního odpočinku se po roce 1937 staly cílem manifestací věrnosti jeho ideálům a v dobách nesvobody i tichých demonstrací proti národnímu útlaku (počátek německé okupace) a nedemokratickým poměrům (rok 1948, konec 80. let 20. století). V roce 2003 zde bylo otevřeno Muzeum T. G. Masaryka, umístěné v barokním špýcharu nedaleko lánského zámku, a před ním v březnu 2010 odhalena Masarykova jezdecká socha.
[autorka: Helena Kokešová, převzato z připravované Encyklopedie života a díla TGM, MÚA]
