Památník prezidenta Masaryka byl v samostatném Střekově u Ústí nad Labem odhalen 26. 4. 1936. Tehdejší obec Střekov vznikla sloučením starého Střekova, Kramol a Novosedlic v roce 1922 a ve stejném roce, kdy vznikl pomník, byla povýšena na město. Samostatnost si Střekov udržel pouze do roku 1939, kdy ho nacistické úřady připojily k Ústí nad Labem.

 

Postavení pomníku T. G. Masaryka iniciovala „Česká místní osvětová komise“. Její členové se 20. února 1935 usnesli, že nechají postavit na některém význačném místě ve městě pomník, aby uctili „milovaného prezidenta za jeho neskonalé zásluhy o vybudování čsl. státu“. Památník měl provždy hlásat „úctu, lásku, vděčnost a snášenlivost obou místních národností vůči největšímu muži posledních světových dějin“.

Členové komise poslali na začátku roku 1935 představitelům obce dopis, ve kterém předestřeli svůj návrh na uctění československého prezidenta, jelikož „obyčejná oslava již nestačí, a je nutno něčeho trvalého, dle místních poměrů“. Jakožto počáteční částku zamýšlené sbírky na pomník určila komise  z vlastních zdrojů 1000,- Kčs.

Obecní úřad ve Střekově reagoval bleskově a již 28. února iniciátory informoval, že si městská rada předsevzala „jednohlasně tento podnět provésti“.  Dále rozhodla o vzniku „Výboru pro postavení pomníku prvnímu prezidentu Č.S.R. ve Střekově“, který měl zajistit všechny přípravné práce a v němž měla mít své zástupce i Česká místní osvětová komise. Předsedou výboru byl zvolen sám starosta Střekova Vincenz Repka, radní ing. Emerich Eisner se stal pokladníkem a další radní Robert Wirkner zapisovatelem.

 

Pro zhotovení skulptury vybral uvedený výbor místního umělce, šestadvacetiletého akademického sochaře Karla Schuberta. Ten svůj návrh konzultoval s akademickým malířem Hansem Kühnelem, jenž byl tvůrcem vitráží starého střekovského krematoria a pozdějším autorem střekovského městského znaku.

 

Zanedlouho začal výbor rozesílat první zdvořilé prosby o finanční dar k postavení pomníku. Ten měl být nejen upomínkou na právě proběhnuvší Masarykovy 85. narozeniny, ale rovněž na hodnoty, které první prezident ČSR vyznával a snažil se dát od počátku do vínku státu, jehož byl pomyslným ocem. V dopisech o něm nechyběla velká, avšak upřímně míněná slova: „Celý svůj život zasvětil práci pro pravdu a lásku k bližnímu, celý svůj život vedl národ a lidstvo k nejvyšším metám lidskosti, k spolupráci všech národů na podkladě pravdy, práva a spravedlnosti. Celým jeho životem zračí se smysl pro sociální spravedlnost, pro pomoc pokořeným a utlačovaným“. Také „obyvatelé zdejší obce, bez rozdílu národností, hluboce se sklání před dílem prvního prezidenta….“

Místo pro pomník bylo vybráno v sadu na západní straně radnice, jenž byl ohraničen tehdejší třídou Jana Schichta a Beethovenovou ulicí.  Prostranství bylo vhodné především kvůli své poloze ve „středu politické obce Střekova, kde jsou i jiné význačné budovy soukromé i veřejné.“

Celková výška pískovcového pomníku, na kterém Karel Schubert pracoval po většinu roku 1935, byla 3,45 metru, z toho připadalo 2,20 m na sochu a 1,25 m na podstavec. Dokončena byla na začátku následujícího roku.

 

Jaro 1936 bylo pro obec Střekov doslova nabité událostmi. Datum odhalení čerstvě dokončené sochy T. G. Masaryka bylo určeno na 26. dubna 1936 a pár dnů nato byla v programu další slavnost – oslavy povýšení obce na město. O této významné změně rozhodla vláda Československé republiky na žádost představitelů místní samosprávy  již 13. 3. 1936.

V předvečer odhalení památníku uspořádaly společně místní česká a německá osvětová komise „Slavnostní akademii“ v kině Alhambra ve Střekově. V půl deváté večer zahájila program státní hymna, následovala pěvecká představení žáků českých i německých škol, dále účinkoval pěvecký spolek „Foerster“ z Ústí nad Labem, pěvecké spolky „Schicht“ a „Harmonie“, hudební sbor „Sokola“ Krásné Březno, členové divadelního orchestu Ústí nad Labem a další umělci.

 

Samotná slavnost začínala 26. dubna ráno za nepříznivého počasí. V devět hodin se začaly shromažďovat české a německé spolky. Následně přicházeli slavnostní hosté a zástupci místní samosprávy. Tělocvičná jednota Sokol v Ústí nad Labem propůjčila pro konání slavnosti kolem 20  praporů ve státních barvách a mezi obecenstvem byly prodávány speciální odznáčky s malým obrázkem T. G. Masaryka, jejichž výnos měl sloužit k dalšímu pokrytí nákladů.

Hlavní program začínal v deset hodin. Úvodem zazněla skladba „Modlitba za vlast“ od Hugo Krause v podání spojených německých  pěveckých sborů pod vedením sbormistra Josefa Payera.

Jako první vystoupal k řečnickému pultíku řídící učitel Bohumil Ježek, jenž česky pozdravil všechny přítomné. Následoval německý pozdrav střekovského starosty Vincenze Repky. Přítomna byla celá škála významných osobností. Patřili mezi ně například Dr. Robert May-Hartig, bývalý československý ministr spravedlnosti, jenž zde zaskakoval za původně ohlášeného ministra Dr. Franze Spinu. Dále přihlíželi předseda horní komory československého parlamentu Dr. František Soukup, představitelé místní honorace v čele s podnikatelem Heinrichem Schichtem a členy jeho rodiny a firmy, ústecký starosta Dr. Leopold Pölzl, starostové Litoměřic, Lovosic a jiných blízkých obcí a v neposlední řadě přední činovníci nejrůznějších spolků, korporací či úřadů.

Následovaly projevy R. May Hartiga a Františka Soukupa především o sjednocující a humanistické roli prezidenta Masaryka a posléze došlo k slavnostnímu odhalení sochy a jejímu převzetí prostřednictvím místostarosty Rudolfa Kaspera pod ochranu města.

 

Oslavy pokračovaly oficiální přehlídkou. Tu zahájili legionáři, následovali je vojáci pravidelné československé armády, představitelé Sokola, členové německého sociálnědemokratického spolku Attus a jiných českých a německých tělocvičných spolků, zaměstnanci čs. drah, členové českého Junáka i německých skautů a další představitelé organizací ctících myšlenku demokratického Československa.

Pozoruhodnou atmosféru celé slavnosti shrnula M. Slabyhoudová v článku publikovaném v místním časopise Průkopník 1. května 1936. A sice, že ačkoliv „pršelo a sluníčko se po celé dopoledně ani na chvilku neusmálo na velké davy lidí“, tak přece „ve vzduchu bylo cosi posvátného, mír a vzájemná úcta! Češi a Němci poprvé se při téhle slavnosti našli a společně, upřímně projevili oddanost republice.“ Autorka dále konstatovala fakt, že to sice „ nebyli všichni Němci“ ve Střekově žijící, ale vyzdvihla především plody spolupráce české a německé osvětové komise.

 

Krátce po odhalení sochy T. G. Masaryka se objevily i kritické hlasy, poukazující na nepovedené výtvarné provedení. Městský úřad odeslal tři dny po odhalení pomníku dopis na rektorát Akademie výtvarných umění v Praze se žádostí o ohlédnutí sochy, jejich výtvarných kvalit a navrhnutí případných změn.

Žádosti bylo vyhověno a 3. 5. 1936 přijeli do Střekova Prof. Otakar Španiel a Dr. Václav Vilém Štěch. Po prohlédnutí památníku konstatovali, že socha obsahuje „těžké umělecké závady“. Ve svém posudku seznali, že má socha nedostatečnou proporci postavy, povstává nepoměr mezi hlavou a tělem, další vada tkví „v nejasném postoji, v nedostatku vnitřní konstrukce kostry“, která je důležitá pro „celkový dojem organičnosti“, a také, „že výraz je přehnán, takže obličej působí dojmem masky“.

 

Zdrcující posudek byl poněkud zmírněn tvrzením, že uvedené chyby nejsou výsledkem práce povrchní či nedbalé, ale především nedostatkem zkušeností a omezenými, stísněnými podmínkami, ve kterých musel sochař Karel Schubert pracovat. Oba pánové ho osobně upozornili na uvedené vady a radili je zkusit opravit přetesáním. Teprve „kdyby taková úprava nevedla k cíli, bylo by záhodno nahraditi dnešní sochu novou“. Prof. Španiel projevil také ochotu ještě do Střekova přijet a poradit autorovi při změnách, stalo se tak na začátku července 1936.

 

Místní pomník TGM neměl, podobně jako většina podobných památníků vybudovaných v tehdejším Československu, dlouhého trvání. Po záboru pohraničních oblastí německou armádou v prvních říjnových dnech roku 1938 došlo k jeho cílené destrukci a byl buďto zcela rozbit, anebo svržen demonstrativně do Labe. Dodnes se nenašla byť nepatrná část původní sochy.

 

K obnovení pomníku, byť v trochu odlišné výtvarné podobě, došlo v ústecké městské části Střekov až za mnoho desítek let. Zastupitelé města rozhodli v roce 2007 v rámci revitalizace bývalé střekovské radnice, okolního parku a celého Masarykova náměstí také o obnově sochy T. G. Masaryka.

Výběrové řízení vyhrál akademický sochař Roman Richtermoc, známý organizátor sochařského sympozia v Hořicích. Slavnostní odhalení 2,3 m vysoké skulptury umístěné naproti Činohernímu studiu (bývalému kinu Alhambra, tedy téměr na stejném místě, kde stál původní pomník) proběhlo 28. října 2008.

 

[autor Marek Melša, informace a fotografie převzaty z fondu Archiv města Střekova 1738–1939, Archivu města Ústí nad Labem, konkrétně signatura 35-4/5 „Pomník T.G.Masaryka“ , dále čerpány z  „Pamětní knihy k odhalení pomníku TGM“ uložené v neuspořádané části tohoto fondu, z časopisu Průkopník, roč. 1936,  z publikace V. Hladíkové, Dva pomníky TGM ve Střekově 1936, 2008 a z internetových stránek https://www.usti-nad-labem.cz/dejiny/obce/ul-9-12.htm a https://www.usti-nad-labem.cz/cz/seznamy-zprav/aktualni-informace/sochar-zacne-tesat-pomnik-tgm.html, současné fotografie: Magistát města Ústí nad Labem]