Prostějov
T. G. Masaryk a Prostějov
Vztah T. G. Masaryka k městu Prostějovu se vytvářel v dlouhodobějším časovém měřítku. O skutečnosti, že sem sahaly prostřednictvím matky Terezie Kropáčkové jeho rodové kořeny, neměl tušení. Věděl pouze, že jeho předkové přišli do Hustopečí odněkud z Hané. Teprve díky bližším stykům se zde působícími předáky sociálnědemokratické strany Josefem Krapkou-Náchodským (1862–1909) a Rudolfem Bechyně (1881–1948) doplnil své povědomí o městě jako místu výroby pověstné „prostějovské režné“ poznatkem, že se v 19. století jednalo o druhou nejvýznamnější dělnickou baštu Moravy. Krapkovou zásluhou v letech 1904 a 1905 Masaryk třikrát v Prostějově v Dělnickém domě pronesl přednášky v rámci tzv. univerzitních extenzí. Největší ohlas měl jeho výklad 29. července 1905 na téma místa mistra Jana Husa v národních dějinách, v němž tohoto reformátora pojal jako nositele humanitní ideje.
Užší kontakty s Otakarem Heyduškem, Janem Zachovalem (1877–1958) a Josefem Konvičkou (1865–1955) Masarykovi přiblížily Prostějov jako významné středisko národního života řízené už od roku 1892 českým zastupitelstvem. V živém kontaktu byl Masaryk i s prostějovskými katolickými kruhy. O otázkách víry diskutoval veřejně i s místním farářem a čelním představitelem katolické moderny Karlem Dostál-Lutinovem. Otakar Heydušek ho uvedl mezi moravské pokrokáře ve Sdružení pokrokových lidí. Tyto kontakty pak také stály v pozadí Masarykova vystoupení v tzv. Judově aféře (1905) a proti poslanci Moravského zemského sněmu Václavu Perkovi (1859–1940). Masarykovu kandidaturu do říšské rady v roce 1907 na Valašsku podpořilo mnoho prostějovských voličů. Málo známá je Masarykova angažovanost v událostech po volbách do říšské rady v roce 1911, kdy rozpory v moravské lidovo-pokrokové straně vyústily v úmysl stoupenců politiky Karla Kramáře (1860–1937) založit v Prostějově mladočeskou stranu na Moravě. Masaryk proti tomuto úmyslu společně s dalšími čtyřmi poslanci Antonínem Němcem (1858–1926), Vlastimilem Tusarem (1880–1924), Adolfem Stránským (1855–1931) a R. Bechyněm protestoval jako řečník na táboru lidu 30. července 1911 na Vojáčkově náměstí před budovou zámku.
Jako prezident ČSR Masaryk navštívil Prostějov dvakrát. Poprvé přijel v neděli 18. září 1921 v rámci svého slavného zájezdu na východ republiky, kdy projížděl Moravou a Slovenskem na Podkarpatskou Rus. Před polednem ho nejprve na hranicích města pozdravil okresní hejtman František Studnař (1880–1969). Před radnicí na přeplněném náměstí nesoucím nyní jeho jméno jej za zvuku zvonů přivítal první sociálnědemokratický starosta města Stanislav Manhard (1871–1928). V zasedací síni prezidenta a jeho doprovod tvořený dcerou Alicí, předsedou vlády Janem Černým (1874–1959), ministrem zahraničí Edvardem Benešem (1884–1948) a jeho chotí, kancléřem Přemyslem Šámalem (1867–1941) aj. pozdravili zástupci dalších měst a vesnic prostějovského venkova. Celá slavnost, na níž se podílela zpěvem místní sborová tělesa Orlice a Vlastimila, trvala asi hodinu a po ní prezident pokračoval v doprovodu příslušníků druhé jízdní roty v polní výstroji na cestě do Olomouce, Týnce a pak Přerova s krátkými zastávkami v Držovicích a Olšanech. Po celou dobu návštěvy nad městem kroužilo pět letounů.
Také druhá návštěva Prostějova v neděli 16. června 1929 byla krátká a souvisela s jeho cestou na Boskovicko, Jevíčsko, Bouzovsko a Litovelsko. Už na hranicích okresu projel prezident Masaryk slavobránou postavenou na jeho počest. Odtud ho provázela čestná setnina jízdy ve válečné výzbroji. Po krátké zastávce ve Smržicích, kde byl obdarován novou knihou o historii obce, se zastavil na sokolském stadionu, aby pozdravil cvičence akademie při přehlídce konané při příležitosti jeho návštěvy města. Před 18. hodinou prezidenta před radnicí vítali předseda senátu Mořic Hruban (1862–1945), okresní hejtman Alexander Menčík (1883–1973), starosta města Vilém Otáhal (1870–1954) aj. Poté Masaryk promluvil ke shromážděnému obyvatelstvu města a okolí, přičemž akcentoval některé události z politických a hospodářských dějin majících dopady na rozvoj národního života v regionu. Nadšení legionáři po skončení slavnosti prezidenta doprovodili na jeho cestě do Brna až na kopec u Žešova, kde mu vzdali poctu důstojníci a posádka místního leteckého učiliště. Vyslech zde rovněž společně s předsedou vlády a současně ministrem národní obrany Františkem Udržalem (1866–1938) výklad o blízkém letišti.
Snahy prostějovských obdivovatelů uctít památku prvního prezidenta postavením pomníku sahají již do roku 1921. Tehdy významný místní podnikatel a ministr veřejných prací v Černého úřednické vládě František Kovářík (1865–1942) na tuto akci věnoval 20 000 Kč. Od r. 1926 záměr sledovala komise, která o dva roky později vypsala veřejnou uměleckou soutěž, jejímž vítězem se stal ak. sochař Václav Hynek Mach (1882–1958) z Brna. Dne 28. října 1928 proběhla slavnost položení základního kamene k pomníku. Zatímco umělec pracoval na realizaci návrhu, vedení města ve spolupráci s arch. Jindřichem Kumpoštem (1891–1968) provádělo rozsáhlou přestavbu a úpravu náměstí s cílem vytvořit pro Masarykův pomník důstojné prostředí. Akce se časově protáhla do počátku třicátých let. Nástup hospodářské krize a přehodnocení názoru na kvality Machova díla způsobily, že v roce 1935 nová komise řízená F. Kováříkem vypsala novou soutěž na pomník. Vítězně z ní vyšel návrh sochaře Otakara Španiela (1881–1955) a arch. Františka Gahury (1891–1958) na sousoší tvořené stojící postavou prezidenta a vítězným sloupem s reliéfy ztvárňujícími domácí a zahraniční odboj.
Proponované odhalení díla 28. října 1938 zmařily důsledky Mnichova a následně okupace. Snahy o dokončení stavby pomníku jsou patrné hned po osvobození. Architekt F. Gahura na přání městského zastupitelstva projekt upravil, upustil od realizace vítězného sloupu a Masarykovu postavu odlitou do bronzu postavil na vyvýšený žulový podstavec a přikomponoval k ní „lípu Svobody“ zasazenou do zvýšené kruhové obruby. Pomník byl odhalen 27. října 1946 za přítomnosti obou tvůrců, předsedy MNV Květoslavem Krapkou (synem Josefa Krapky-Náchodského) a tehdejšího předsedy sociálnědemokratické strany a náměstka předsedy vlády ČSR Zdeňkem Fierlingerem (1891–1976). Mezi významné hosty patřili reprezentanti právě obnovené Univerzity Palackého v Olomouci, první rektor J. L. Fischer a historik J. Šebánek.
Změna politických poměrů po únoru 1948 a přehodnocení vztahu režimu vůči osobnosti prvního prezidenta způsobily, že poměrně záhy se stal Masarykův pomník terčem kritiky a útoků ze strany radikálně naladěných komunistů. První návrhy na jeho odstranění byly podány na půdě MěstNV v Prostějově na konci roku 1952. Tyto tendence zesílily poté, co 25. února a 7. března 1953 proběhly u pomníku tiché pietní demonstrace jednotlivců vyznívající jako projevy nesouhlasu s politikou radikální přeměny společnosti a přání návratu k ideálům demokracie ztotožněné s životem a dílem prezidenta Masaryka. Počátkem dubna 1953 se v okruhu místní vojenské posádky, příslušníků StB a kontrarozvědky zformovala skupina radikálů, která se rozhodla bez vědomí příslušných stranických a státních orgánů Masarykův pomník demontovat. Tuto ilegální akci provedla 10. dubna 1953 v brzkých ranních hodinách. Sochu za pomoci vojenské techniky násilím strhla, odvezla do vojenského prostoru v drahanských lesích a tam ji pravděpodobně zničila. Valná část demokraticky orientované prostějovské veřejnosti na tento vandalský čin reagovala s rozhořčením a nesouhlasem. Lidé proti němu protestovali na náměstí u podstavce pomníku po celý den. V podvečer tu proběhla protirežimní demonstrace za účasti asi 2 000 – 5 000 lidí. V nočních hodinách přítomní dvakrát zaútočili na radnici a budovu obsadili. Teprve kolem půlnoci se je podařilo zásahem ozbrojených složek armády, Lidových milicí, SNB a StB vytlačit a ozbrojené složky demonstraci rozehnaly. Pokus o nové protestní shromáždění 11. dubna 1953 byl hned v počáteční fázi likvidován. V polovině dubna se prostějovskými událostmi zabývalo byro ÚV KSČ v Praze, které vyslovilo s odstraněním Masarykova pomníku souhlas a iniciátory akce podpořilo. V srpnu bylo před Okresní soud v Prostějově postaveno 46 účastníků demonstrací a obžalováno pro trestný čin útoku na veřejnou osobu. Celkem 43 z nich bylo odsouzeno k nepodmíněným trestům a uvězněno. Poměrně rozsáhlé byly také mimosoudní postihy účastníků, které poměrně drasticky zasáhly studenty místního gymnázia. Protirežimní akce v Prostějově ve dnech 10.–11. dubna 1953 předcházely vlně obdobných protestů obyvatelstva, která byla záhy vyvolána provedením peněžní reformy.
První pokus o obnovu Masarykova pomníku v Prostějově spadá do dubna 1968, kdy byla za předsednictví předsedy OV NF a poslance FS Eduarda Franka (1913–1992), bratra jedné z obětí procesu s Rudolfem Slánským, sestavena komise plánující slavnost znovuodhalení na 28. říjen 1968, příp. 7. březen 1969. Likvidace „Pražského jara“ tuto iniciativu zmařila. Druhý pokus o obnovu pomníku spadá do let 1993–1998, kdy po řadě zvratů a překonání potíží zásadního rázu se podařilo sochu T. G. Masaryka znovu odhalit 27. října 1998 v podobě, která má blízko původním návrhům O. Španiela (nový odlitek z modelu) a z části F. Gahury (podstavec).
[autor: Pavel Marek, fotografie: Bohuslav Pacholík, ÚTGM]
