Na podzim roku 1863 po ukončení německé reálky v Hustopečích se Masaryk kvůli nízkému věku nemohl zapsat na učitelský ústav, kam ho díky dobrému vysvědčení posílali učitelé. Letní a podzimní měsíce trávil v Hodoníně na statku, kterému se říkalo Švajcárna a na nějž dohlížel jeho otec. Rodiče nechtěli Masaryka nechat doma v nečinnosti, matka ho proto zavedla nejspíše počátkem března 1864 do Vídně k zámečnickému mistru Malému (Mahly), u jehož rodiny kdysi sloužila. Dílna stála v Salmovské ulici (Salmgasse) č. 8 ve čtvrti Landstrasse ve třetím vídeňském okrese.
Tomáš, který uměl dobře kreslit, se měl po čtyři roky učit uměleckému zámečnictví. Jednotvárná a mechanická práce u stroje ho však nebavila. K tomu se mu stýskalo po venkovském domově a ve velkoměstě se mu nelíbilo. Nespřátelil se ani s ostatními učni, kteří se vysmívali jeho zamlklosti a zájmu o čtení. Právě podobné konflikty měly vést k jeho útěku z učení již po šesti týdnech a návratu někdy koncem dubna 1864 k rodičům – tehdy již do Čejče, kam byl Masarykův otec přeložen.
[autor: Lucie Merhautová, fotografie: Peter Diem]