31. října 1912 přednášel T. G. Masaryk na pozvání školského spolku Komenský o Karlu Havlíčkovi v českém Národním domě v Turnergasse 9 v patnáctém vídeňském okrese. Havlíčkovým myšlenkovým, politickým a literárním odkazem se Masaryk podrobně zabýval již od devadesátých let 19. století (v roce 1896 mu věnoval monografii). Přednášku uvedl T. G. Masaryk stručným výkladem revolučního období roku 1848 a následného rakouského absolutismu, poté se soustředil na Havlíčkovu práci a jeho názorové shody s Františkem Palackým (mj. v otázce přirozeného státního práva).
Jádrem přednášky byl vztah Havlíčka k vzdělanosti a práci. „Jako literát a žurnalista nám ukazoval slohem, způsobem psaní, jak dovedl vzdělávat a jak sám revolucionaval hlavy a srdce.“ (Masaryk o Havlíčkovi, Vídeňský deník, 17. 11. 1912.) V závěru Masrayk upozornil na Havlíčkovu kritiku „vlastenčení“ a zdůraznil, že národní práce se nemá pojímat jako „oběť“, nýbrž že Havlíčkova maxima byla „žít energicky a pracovat“.
[autor: Lucie Merhautová]