O zřízení velkolepého sousoší připomínajícího vítězný zápas o českou, respektive československou národní emancipaci se usneslo vedení města Plzně při příležitosti oslav 75. narozenin prezidenta Osvoboditele v roce 1925. Na budoucí záměr byla z rozpočtu vyhrazena částka 500 000 Kčs.  V rámci slavnosti rovněž proběhla šestihodinová štafeta běžců a běžkyň z Plzně do Prahy, kdy poslední ze sportovců osobně předal na Pražském hradě prezidentu Masarykovi blahopřejný dopis za město a jeho obyvatele.

 

Pro novou skulpturu bylo vybráno tehdejší Petákovo náměstí před budovou obchodní akademie (která sama byla dokončena až v roce 1931) a došlo k vyhlášení výtvarné soutěže. Zvítězil jeden z návrhů sochařů Karla Kotrby a Jaroslava Hrušky ve spolupráci s architektem Bohumilem Píchou. Návrh pracoval s dominantní sochou T. G. Masaryka a doplňujícím sousoším představujícím Čechii-vlast, držící mladou, svobodnou republiku, kterou stráží zprava legionář a zleva silný kovář. Pod sochou T. G. Masaryka byl umístěn text „Vděčná Plzeň osvoboditeli národa 1918–1928“ a pod postavami sdělení: „Zvítězili ti, kteří hájili ideály spravedlnosti“.

 

Následný vývoj byl poměrně rychlý. Vzhledem k tomu, že město Plzeň vyhradilo hned na začátku vysokou částku na realizaci památníku, nemusela probíhat žádná další finanční sbírka. Základní kámen byl položen na výročí bitvy u Zborova 10. 7. 1927. Navazující práce provedla ve spolupráci se stavitelem Karlem Krůtou firma Štrunc a spol. závody kamenické v Plzni. Celkové náklady se nakonec vyšplhaly na přibližně 800 000 Kčs.

 

Slavnost odhalení sousoší byla naplánována na 28. 10. 1928. Hned ráno byl na náměstí Republiky organizován legionářský manifestační tábor lidu, z něhož byl prezidentu republiky zaslán pozdravný telegram. Posléze jeho účastníci pochodovali na Petákovo náměstí. Kolem sochařského díla se rozmístily čestné útvary legionářů, dělnických tělocvičných jednot, skautů, sokolů, československého vojska, zástupci městské samosprávy a členové nejrůznějších spolků a korporací z Plzně a širého okolí, ale také zástupci konzulátů cizích států. Slavnost byla zahájena vystoupením pěveckých žup Smetanových. Následovaly projevy nejprve náměstka starosty Antonína Borkovce a posléze jeho nadřízeného Luďka Pika. V rámci projevu starosta Pik uvedl, že celé sousoší značí vývoj k odboji, „jemuž v čele stojí vysoká a ušlechtilá osobnost vůdce československé revoluce T. G. Masaryka“. Následovaly další projevy a za památníkem byla zasazena lípa svobody. Během slavnosti nad městem kroužila tři letadla Západočeského aeroklubu a celá akce byla zakončena státními hymnami, které zahrála hudba 35. pěšího pluku. Tentýž den se odehrála na borském cvičišti vojenská přehlídka a na odpoledne připravilo místní loutkové divadlo program s názvem „Jak plzeňský kašpárek pohřbíval Rakousko“. Městské divadlo připravilo na večer premiéru hry „Plukovník Švec“ a celé město žilo i dalšími, zejména hudebními představeními.

 

Památník národního osvobození v Plzni přečkal březen 1939 a první rok nacistické okupace. A to navzdory tomu, že byl logicky místem, na kterém docházelo k tichým protestům místních občanů proti okupaci – za pomocí květin, nápisů, československé trikolóry a podobných prostředků. Odstraněn byl na příkaz okupantů až 25. června 1940.  Nejprve byla snesena pouze socha T. G. Masaryka a zbytek zakryt plachtou a následně byl celý pomník rozebrán a uložen v Hospodářském dvoře města Plzně. Posléze byl zásluhou českých vlastenců tajně převezen do Zbraslavi u Prahy, kde byl na zámku ukryt až do konce války.

Ihned po válce provedly z pověření ONV v Plzni městské technické služby znovu osazení sousoší. Práce vedl architekt Svatopluk Janke a podílel se na nich přímo jeden z autorů, sochař J. Hruška. Ke znovuodhalení došlo 28. října 1945. Lípa svobody válku přežila.

 

Pomník sice přečkal několik následujících let po „vítězném únoru“, nicméně jeho osud byl na dlouhou dobu zpečetěn v roce 1953. Na konci května 1953 došlo v Plzni v souvislosti s měnovou reformou k obrovské protirežimní demonstraci. Jádro protestujících tvořili zaměstnanci bývalé plzeňské Škodovky, která tehdy nesla název „Závody Vladimíra Iljiče Lenina“. Jedno z hlavních manifestačních míst bylo také u pomníku Národního osvobození. Protestující ovládli značnou část města, byly strhávány komunistické symboly. Represivním složkám, včetně přivolaných posil Lidových milicí, armády a pohraniční stráže se po mnoha potyčkách podařilo získat kontrolu nad městem až v odpoledních hodinách. Jako protiakce byla, kromě zatčení stovek protestujících, zorganizována „spontánní“ prorežimní demonstrace pracujících, při které byla jeřábem stržena a následně koulí rozbita socha T. G. Masaryka. Zdemolováno bylo nakonec celé sousoší a odstraněna byla také lípa svobody.

 

Neúspěšný pokus o obnovu památníku se objevil v období pražského jara. Nicméně vzhledem k invazi vojsk Varšavské smlouvy a tuhým politicko-společenským poměrům v období následující normalizace, kdy Masarykův odkaz byl opět nežádoucí, se na znovupostavení čekalo další desítky let. Místo bývalého pomníku bylo stále vyhledávaným symbolem svobody a přitahovalo obyvatele nesouhlasící s okupací či se samotným komunistickým režimem. 20. 1. 1969 se u zbylého podstavce pokusil upálit dvaceti pětiletý pivovarský dělník Josef Hlavatý. Podle vlastních slov, sdělených ošetřujícímu lékaři, to bylo na protest "proti sovětské okupaci". Ještě téhož večera se na místě shromáždilo asi 150 občanů s československými vlajkami, zapálili zde svíčky, položili trnovou korunu a také vystřižený novinový portrét Jana Palacha. Hlavatý zemřel o pět dní později.

 

První podnět k obnově pomníku byl dán Sdružením T. G. Masaryka v Plzni při debatách během sametové revoluce v listopadu 1989. Následně se diskutovalo mezi místními intelektuály, umělci, ale také běžnými obyvateli o tom, zda obnovit pomník v původní podobě, respektive zda je to vůbec možné vzhledem k neúplnému stavu podkladů. Uvažovalo se například o postavení kopie Masarykovy sochy stojící v Hradci Králové.

Rozhodného slova v procesu obnovy se následně chopil místní výtvarník a amatérský historik plzeňské výtvarné scény Vladimír Havlic. Celou situaci komplikoval požadavek městské části Plzeň 3, aby byla zachována vodní nádrž stojící na místě zlikvidovaného sousoší, nicméně nakonec se podařilo v zastupitelstvu prosadit, že pomník bude obnoven na původním místě. Petákovo náměstí, za komunistického režimu nazvané Dukelské, bylo rovněž přejmenováno na náměstí T. G. Masaryka.

 

Velký problém pro obnovu pomníku představovala ztráta původních modelů. Prvním důležitým krokem k restauraci skulptury bylo zjištění, že existuje druhá, prakticky identická, socha T. G. Masaryka od sochaře Hrušky, která stála původně v Kolíně. Její osud byl ovšem podobně komplikovaný, za války byla zničena a posléze byla znovu odlita a odhalena v roce 1946. K jejímu odstranění došlo v roce 1958 a následně byla dlouho ukryta v depozitáři Středočeské galerie v Nelahozevsi, kde byla po sametové revoluci nalezena. Odlitek z kolínské sochy provedli v roce 1990 sochař František Bálek, měditepec Rudolf Matějka a slévač Václav Prokop. Sochu zdarma odlila společnost Škoda Plzeň a na původním místě byla slavnostně odhalena 28. 10. 1991.

 

V další fázi bylo v plánu realizovat obnovu sousoší Národního osvobození, které bylo slavnostně odhaleno 1. 6. 1999 na 46. výročí protirežimních demonstrací v Plzni a jejich potlačení.

 

[autor: Marek Melša, informace převzaty z fondu „Vladimír Havlic-akademický malíř“ uloženém v Archivu města Plzně, dále z publikace Havlic, Vladimír: Památník národního osvobození v Plzni: z materiálů Archivu historie a obnovy památníku, Plzeň: Karel Veselý, 1999 a webů: www.socharstvi.info, www.mistapametinaroda.cz, fotografie: Marek Melša, Karel Kocourek, Stanislav Bukovský, Archiv města Plzeň]