Brno - Gymnázium
Studium na gymnáziu
Moravské zemské hlavní město je výrazně spjato s mládím Tomáše Masaryka, jenž zde v letech 1865–1869 studoval na německém klasickém gymnáziu, sídlícím v novorenesanční budově postavené v letech 1860–1862 na uvolněném hradebním pásu (dnes budova Janáčkovy akademie múzických umění na Komenského náměstí číslo 6).
Celkem na škole strávil čtyři školní roky: od sekundy do konce kvinty. Byl o tři roky starší než většina jeho spolužáků, od nichž si zachovával určitý odstup, zároveň však pro ně představoval přirozenou autoritu. Po celou dobu studií byl premiantem třídy, čím dál více se však dostával do konfliktů s některými profesory a posléze také s ředitelem. V konfrontaci s nacionalismem německých spolužáků i postupně sílící germanizační tendencí školy se vyhraňovalo jeho české národní uvědomění. Ze svých profesorů se nejvíce sblížil s katechetou P. Matějem Procházkou a navštěvoval jeho přednášky v Jednotě katolické, věnované aktuálním politickým a sociálním otázkám.
V Brně bydlel v podnájmech: v letech 1865–1866 u ševce Josefa Kmenta v tehdejší Velké nové ulici (dům stál na místě dnešního domu v Lidické ulici číslo 4), v letech 1866–1868 u Barbory Theimerové, vdovy po místodržitelském sluhovi, v Nové Veselé ulici číslo 153 (dnes v České ulici číslo 14), v letech 1868–1869 v bytě obchodního agenta Františka Solnického v ulici Františka Josefa (dnes Milady Horákové) číslo 28.
Na studiích se živil kondicemi, od druhého roku studia se stal domácím učitelem svého spolužáka Franze Le Monniera, syna brněnského policejního ředitele, a hodně času trávil v bytě Le Monnierových na Dominikánském náměstí číslo 5, kde jednak poznal prostředí elitní brněnské společnosti, jednak mohl využívat rozsáhlou knihovnu otce svého svěřence. Toto preceptorství mu umožnilo důstojné existenční podmínky pro sebe i podporu mladšího bratra Ludvíka na studiích. Udržoval stálé vazby s rodným Slováckem, kam se pravidelně k rodičům vracel na prázdniny a svátky, přičemž všechny cesty mezi Brnem a svým venkovským domovem konal pěšky.
V Brně byl student Masaryk svědkem průmyslového, stavebního a společenského rozvoje města, ale i česko-německého národnostního antagonismu a palčivých sociálních problémů. Zažil zde vypuknutí a posléze dozvuky prusko-rakouské války roku 1866 (gymnázium přechodně sloužilo jako pruský vojenský lazaret), do jejíhož průběhu byl bezprostředně vtažen o prázdninách v Čejči, a v závěru svého zdejšího pobytu i první vystoupení sokolského hnutí v moravské metropoli a tábor lidu (součást dobového českého protestního táborového hnutí) na Bílé hoře u Židenic v červnu 1869. Poznával různé vrstvy a patra soudobého brněnského života, se spolužáky navštěvoval hostince, parky na Kolišti a v Lužánkách i plovárnu v Zábrdovicích. Stále více byl přitahován zdejším kulturním ruchem a díky Le Monnierovým, kteří mu dali k dispozici svou lóži, byl pravidelným návštěvníkem městského divadla, kde zhlédl prakticky všechny tehdejší činoherní i operní inscenace. Intenzivně se vzdělával i mimo školu a zvláště pilně studoval jazyky (vedle franštiny též polštinu a ruštinu). Hodně četl historickou literaturu i beletrii a sám se pokoušel psát básně a prózu. Prodělal zde i první náboženskou krizi, kterou mu pomáhal překonat katecheta Procházka. Prožil tu i svou první lásku, a to ke švagrové své bytné Antonii Solnické; tento vztah se stal nepřímo příčinou konfliktu mezi ním a ředitelem gymnázia, který vedl k Masarykovu odchodu z Brna do Vídně, kde posléze v roce 1872 maturoval.
[autor: Josef Tomeš, fotografie: ÚTGM]
