Doba první světové války propojila úsilí dvou profesorů – T. G. Masaryka a Charlese Saroléy (1870–1953), jenž vyučoval francouzštinu na universitě v Edinburghu a od roku 1901 zastával funkci belgického konzula v Edinburghu. S Masarykem se znali už z doby před válkou a v prosinci 1915 domluvili další spolupráci.
Saroléa, původem Belgičan, se zajímal o problematiku malých evropských národů, organizoval Belgický podpůrný fond, účastnil se masových mítinků a svůj týdeník pro literaturu a etiku Everyman dal do služeb válečné propagandy. V roce 1916 pozval Masaryka do Edinburghu, do svého domu v Royal Terrace 21–22, kde bydlel od roku 1901. Sídlo v Royal Terrace 21 bylo využíváno také jako belgický konzulát a Saroléa tu pořádal různé společenské akce včetně přednášek. Zde Masaryk 9. června 1916 pronesl ve 21.15 hod. přednášku na téma The Austrian Peril and the Peace Settlement (Rakouské nebezpečí a mírové urovnání). Saroléa na ni pozval stovky prominentních edinburských občanů a o mnoho let později, v roce 1935, napsal:
„Nejlepší praktická metoda…co dělali prezident Masaryk a Roman Dmowski a jiní. Oslovili velké shromáždění intelektuálů, byznysmenů a žurnalistů… Základní věcí není ani malý počet – 100–150 – účastníků, ani jejich intelektuální kvalita, ale spíše skutečnost, zda řeč přednášejícího je adekvátně nebo neadekvátně zmíněna v tisku. Nakonec je to pouze prostřednictvím tisku, jak můžete dosáhnout široké publicity a je jedno, zda posluchačů bylo 20 nebo 200 nebo 2000.“
Přestože byl na pozvánce na přednášku Masaryk označen jako významná postava evropské politiky, nevyhnul se potížím s policií. Zapomněl si totiž osobní průkaz tzv. identity book. V současné době je v původním Saroléově sídle hotel The Crown Plaza. Knihovny v přízemí hotelu mají evokovat bývalého majitele profesora Saroléu, o kterém se říká, že měl největší osobní knihovnu na světě čítající 250 000 položek.
[autorka: Dagmar Hájková, fotografie: Dagmar Hájková]