Capri
Pobyty T. G. Masaryka v letech 1921 a 1922
Cesta do středomoří v roce 1921 představovala první delší zahraniční pobyt T. G. Masaryka od jeho návratu do Československa v prosinci 1918. Jeho zájezdy do Itálie na ostrov Capri v letech 1921 a 1922 byly vynuceny špatným zdravotním stavem. Vleklá choroba trvala několik měsíců a na jaře 1921 bylo po překonání kritické fáze lékařským konciliem rozhodnuto, aby se pacient doléčil na jihu, u moře. Z více variant bylo nakonec zvoleno Capri, které Masaryk již v roce 1913 navštívil během cesty do Itálie s dcerou Alicí (Masaryk tu potkal také ruského spisovatele Maxima Gorkého). Ostrov byl v roce 1921 vyhodnocen jako dobře dostupný po dopravní stránce.
Cestování se tehdy ještě odehrávalo v éře železnic, přeprava letadlem zatím nepřicházela v úvahu. Dne 21. 5. 1921 byl vypraven z Prahy zvláštní vlak, který jel z Wilsonova nádraží až do Neapole, odtud se pokračovalo lodí na Capri. O rok později prezident cestoval salonním vozem, který zapůjčila soukromá Buštěhradská dráha. Z Lán vyjel salonní vůz připojen k rychlíku do Prahy a odtud večer 12. června 1922 přes Německo do Švýcarska, kde Masaryk strávil několik dní u své dcery Olgy Revilliodové v Montreux. Do Švýcarska s prezidentem cestovala jen malá část výpravy (dcera Alice Masaryková, osobní tajemník Vladimír Kučera, komorník Josef Hůza a jeden detektiv), zatímco s předstihem jel na Capri zbytek výpravy. Z Montreux poté prezident pokračoval vlakem do Janova, Neapole a odtud opět lodí na Capri. Co se týče návratu do ČSR, byly zvažovány i jiné varianty (Masaryk si např. v roce 1921 původně přál jet přes Sicílii, Maltu a Korfu do Terstu a odtud vlakem), ale kvůli možným dopravním komplikacím se výprava nakonec vracela stejnou cestou, jakou se na Capri dostala – tedy v roce 1921 zvláštním vlakem, který pro prezidenta přijel do Neapole a o rok později z Janova opět v salonním voze připojeném k běžnému rychlíkovému spoji.
Prezidentův doprovod tvořilo v roce 1921 šestnáct osob, v roce 1922 kolem deseti osob. Mezi nimi nechyběli dcera Alice, tajemník Kučera, komorník Hůza, kuchař Hubka, při prvním pobytu též lékaři Adolf Maixner a profesor Ladislav Syllaba, několik detektivů a další. Masaryk cestoval inkognito pod jménem „profesor Thomas G. Marsden“. Pro všechny členy výpravy, u kterých to předpisy umožňovaly, byly vystaveny diplomatické pasy, takže například Alice Masaryková cestovala jako Alice Marsdenová.
Obě cesty byly dosti dlouhé, trvaly několik měsíců. V roce 1921 pobýval prezident mimo republiku od 21. května do 11. srpna, v roce 1922 byl pobyt o něco kratší, od 12. června do 20. srpna. Je zřejmé, že tak dlouhá nepřítomnost prezidenta republiky se musela řídit i ohledy na domácí a zahraničně politickou situaci. Masarykovy cesty byly konzultovány s ministerským předsedou i s předáky koaličních stran a projednány ve vládě, zvláště když prezident nadále vykonával svůj úřad, a i v zahraničí vyřizoval nezbytnou korespondenci, úřední spisy, zabýval se předkládanými návrhy zákonů apod. Díky operativnímu spojení s Prahou zůstával Masaryk ve stálém kontaktu s Kanceláří prezidenta republiky, případně i s ministry a parlamentem. Spojení mezi Prahou a Capri bylo zajišťováno jednak telegraficky, jednak prostřednictvím diplomatických kurýrů, kteří v pravidelných intervalech přepravovali poštu a úřední dokumentaci.
Prezident byl v roce 1921 ubytován v pronajaté vile Sirena, jež měla deset pokojů, několik koupelen a zavedenou elektřinu. Potraviny, potřebné k vaření, dodával blízký hotel. Při druhé cestě v roce 1922 bydlel Masaryk ve vile Discopoli. Protože byla vybavena jen nábytkem, nikoliv již prádlem a nádobím, bylo nutné potřebné věci vézt s sebou a vilu dovybavit. Masaryk se kromě úředních povinností a literární činnosti (na Capri začal v roce 1922 mj. psát své válečné paměti Světová revoluce), četby a vyřizování korespondence oddával především celkové relaxaci (odpočinek, koupání v moři, slunění). Také podnikl několik výletů do Neapole a blízkého okolí, navštívil Vesuv, Pompeje i Řím. Věnoval se též společenskému životu: často přijímal návštěvy, kromě místních činitelů i diplomaty a umělce nebo novináře, kteří se zastavili na Capri. Během pobytu v roce 1921 tu poznal T. G. Masaryk i Američana Edwarda Beringa Hitchcocka, který za první světové války pracoval pro vojenskou zpravodajskou službu. Později se spřátelil s Edvardem Benešem a napsal jeho oficiální životopis. Při stycích s cizinci osvědčoval Masaryk svůj cit pro soustavnou propagaci Československa: místní notábly, ale i hotelový personál nebo prosté námořníky obdarovával například skleničkami či vázami z českého broušeného skla.
Pobyty na Capri napomohly Masarykovi k uzdravení a upevnily jeho síly na řadu dalších let. Zároveň zakládaly tradici soukromého cestování československého prezidenta do zahraničí a vytvořily model, podle nějž byly v zásadě organizovány i všechny jeho další zájezdy (prezident cestoval inkognito jako profesor Thomas Marsden s malým doprovodem, převážně vlakem, případně lodí, pobyty kombinovaly poznávací aspekt cestování s léčebným programem apod.). Finančně šlo o dost nákladné podniky. Celkové náklady na cestu v roce 1921 činily 983 278 Kč z toho hradila KPR 113 788 Kč, zbytek hradil prezdinet ze svého. Sám Masaryk byl zaskočen tak vysokými náklady, s nimiž nepočítal, a brzy po příjezdu na Capri nařídil vést podrobné vyúčtování všech výdajů. Náklady na cestu v roce 1922 byly i vzhledem ke kratšímu pobytu nižší (407 052 Kč).
[autor: Richard Vašek, převzato z připravované Encyklopedie života a díla T. G. Masaryka, fotografie: ÚTGM]
