Masarykův ústav a archiv Akademie věd České republiky - Tomáš Garrigue Masaryk


Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

T. G. Masaryk na ostrově Capri, 1921

T. G. Masaryk na ostrově Capri, 1921

T. G. Masaryk na Capri na člunu, 1921

T. G. Masaryk na Capri na člunu, 1921

T. G. Masaryk v Pompejích, 26. 5. 1921

T. G. Masaryk v Pompejích, 26. 5. 1921

T. G. Masaryk v Pompejích, 26. 5. 1921

T. G. Masaryk v Pompejích, 26. 5. 1921

T. G. Masaryk na ostrově Capri, 1921

T. G. Masaryk na ostrově Capri, 1921

Capri

Pobyty T. G. Masaryka v letech 1921 a 1922

Cesta do středomoří v roce 1921 představovala první delší zahraniční pobyt T. G. Masaryka od jeho návratu do Československa v prosinci 1918. Jeho zájezdy do Itálie na ostrov Capri v letech 1921 a 1922 byly vynuceny špatným zdravotním stavem. Vleklá choroba trvala několik měsíců a na jaře 1921 bylo po překonání kritické fáze lékařským konciliem rozhodnuto, aby se pacient doléčil na jihu, u moře. Z více variant bylo nakonec zvoleno Capri, které Masaryk již v roce 1913 navštívil během cesty do Itálie s dcerou Alicí (Masaryk tu potkal také ruského spisovatele Maxima Gorkého). Ostrov byl v roce 1921 vyhodnocen jako dobře dostupný po dopravní stránce.

 

Cestování se tehdy ještě odehrávalo v éře železnic, přeprava letadlem zatím nepřicházela v úvahu. Dne 21. 5. 1921 byl vypraven z Prahy zvláštní vlak, který jel z Wilsonova nádraží až do Neapole, odtud se pokračovalo lodí na Capri. O rok později prezident cestoval salonním vozem, který zapůjčila soukromá Buštěhradská dráha. Z Lán vyjel salonní vůz připojen k rychlíku do Prahy a odtud večer 12. června 1922 přes Německo do Švýcarska, kde Masaryk strávil několik dní u své dcery Olgy Revilliodové v Montreux. Do Švýcarska s prezidentem cestovala jen malá část výpravy (dcera Alice Masaryková, osobní tajemník Vladimír Kučera, komorník Josef Hůza a jeden detektiv), zatímco s předstihem jel na Capri zbytek výpravy. Z Montreux poté prezident pokračoval vlakem do Janova, Neapole a odtud opět lodí na Capri. Co se týče návratu do ČSR, byly zvažovány i jiné varianty (Masaryk si např. v roce 1921 původně přál jet přes Sicílii, Maltu a Korfu do Terstu a odtud vlakem), ale kvůli možným dopravním komplikacím se výprava nakonec vracela stejnou cestou, jakou se na Capri dostala – tedy v roce 1921 zvláštním vlakem, který pro prezidenta přijel do Neapole a o rok později z Janova opět v salonním voze připojeném k běžnému rychlíkovému spoji.

 

Prezidentův doprovod tvořilo v roce 1921 šestnáct osob, v roce 1922 kolem deseti osob. Mezi nimi nechyběli dcera Alice, tajemník Kučera, komorník Hůza, kuchař Hubka, při prvním pobytu též lékaři Adolf Maixner a profesor Ladislav Syllaba, několik detektivů a další. Masaryk cestoval inkognito pod jménem „profesor Thomas G. Marsden“. Pro všechny členy výpravy, u kterých to předpisy umožňovaly, byly vystaveny diplomatické pasy, takže například Alice Masaryková cestovala jako Alice Marsdenová.

 

Obě cesty byly dosti dlouhé, trvaly několik měsíců. V roce 1921 pobýval prezident mimo republiku od 21. května do 11. srpna, v roce 1922 byl pobyt o něco kratší, od 12. června do 20. srpna. Je zřejmé, že tak dlouhá nepřítomnost prezidenta republiky se musela řídit i ohledy na domácí a zahraničně politickou situaci. Masarykovy cesty byly konzultovány s ministerským předsedou i s předáky koaličních stran a projednány ve vládě, zvláště když prezident nadále vykonával svůj úřad, a i v zahraničí vyřizoval nezbytnou korespondenci, úřední spisy, zabýval se předkládanými návrhy zákonů apod. Díky operativnímu spojení s Prahou zůstával Masaryk ve stálém kontaktu s Kanceláří prezidenta republiky, případně i s ministry a parlamentem. Spojení mezi Prahou a Capri bylo zajišťováno jednak telegraficky, jednak prostřednictvím diplomatických kurýrů, kteří v pravidelných intervalech přepravovali poštu a úřední dokumentaci.

 

Prezident byl v roce 1921 ubytován v pronajaté vile Sirena, jež měla deset pokojů, několik koupelen a zavedenou elektřinu. Potraviny, potřebné k vaření, dodával blízký hotel. Při druhé cestě v roce 1922 bydlel Masaryk ve vile Discopoli. Protože byla vybavena jen nábytkem, nikoliv již prádlem a nádobím, bylo nutné potřebné věci vézt s sebou a vilu dovybavit. Masaryk se kromě úředních povinností a literární činnosti (na Capri začal v roce 1922 mj. psát své válečné paměti Světová revoluce), četby a vyřizování korespondence oddával především celkové relaxaci (odpočinek, koupání v moři, slunění). Také podnikl několik výletů do Neapole a blízkého okolí, navštívil Vesuv, Pompeje i Řím. Věnoval se též společenskému životu: často přijímal návštěvy, kromě místních činitelů i diplomaty a umělce nebo novináře, kteří se zastavili na Capri. Při stycích s cizinci osvědčoval svůj cit pro soustavnou propagaci Československa: místní notábly, ale i hotelový personál nebo prosté námořníky obdarovával například skleničkami či vázami z českého broušeného skla.

 

Pobyty na Capri napomohly Masarykovi k uzdravení a upevnily jeho síly na řadu dalších let. Zároveň zakládaly tradici soukromého cestování československého prezidenta do zahraničí a vytvořily model, podle nějž byly v zásadě organizovány i všechny jeho další zájezdy (prezident cestoval inkognito jako profesor Thomas Marsden s malým doprovodem, převážně vlakem, případně lodí, pobyty kombinovaly poznávací aspekt cestování s léčebným programem apod.)

 

[autor: Richard Vašek, převzato z připravované Encyklopedie života a díla T. G. Masaryka, fotografie: ÚTGM]