Paříž – Masarykův dům
Maison Masaryk 18, rue Bonaparte
Dům na adrese 18, rue Bonaparte je s československou historií spojen již od roku 1909. V tomto roce se do několika jeho bytů nastěhovala sdružení českých a slovenských krajanů žijících v Paříži. Kromě tělovýchovného spolku Sokol, to byl také Svaz československých zahrádkářů, Francouzsko-slovanská společnost profesora Ernesta Denise, spolek Rovnost a Svaz českých cyklistů. Již v roce 1912 se tyto spolky domluvily na založení protirakousky orientovaného Národního výboru zemí českých a do jeho vedení se postavilo pět členů pocházejících ze Sokola, Rovnosti a Svazu zahrádkářů. V průběhu léta roku 1914 se členové Sokola a socialistického spolku Rovnost chopili iniciativy vytvořit Československou kolonii, která by je mohla oficiálně sdružovat a zastřešovat a nabídnout vojenskou pomoc francouzským vojenským autoritám.
V roce 1915 se předsedou Československé kolonie (oficiální název: Ústřední výbor československých sdružení) stal malíř František Kupka. A právě v této době se na základě častých návštěv T. G. Masaryka poprvé objevilo označení budovy 18, rue Bonaparte jako Masarykův dům (Maison Masaryk). Téhož roku přijel do Paříže Edvard Beneš, který se v této budově usadil díky svým kontaktům s Milanem Rastislavem Štefánikem. Z tohoto domu se tak stalo centrum zahraničního odboje usilujícího o vznik samostatného Československa, kde se setkával T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik i Štefan Osuský.
Po válce budova sloužila jako generální sekretariát československé delegace na Pařížské mírové konferenci. Často zde úřadoval i ministr Beneš, zatímco většina delegátů bydlela a nezřídka i pracovala v hotelu Lutetia. Po odjezdu Beneše delegaci vedl Osuský, v té době zároveň velvyslanec v Londýně. Později dům užíval československý konzulát a jistou dobu i Československá tisková kancelář.
Ve dvacátých letech se z Masarykova domu stalo skutečné místo paměti a jeho spojitost s československou prozatímní vládou a T. G. Masarykem byla evokována při nejrůznějších příležitostech. Paměť budovy 18, rue Bonaparte měla být zachována pro příští generace umístěním pamětní mramorové desky, kterou 16. prosince 1928 věnovalo město Paříž. Její slavnostní odhalení se konalo za přítomnosti všech ministrů francouzské vlády a představitelů československé vlády a města Prahy.
V roce 1937 pak zažádalo československé ministerstvo zahraničních věcí o odkoupení celého domu a tehdejší francouzští majitelé žijící dočasně v Senegalu, souhlasili s prodejem objektu, který již po léta používala Československá kolonie v Paříži.
[autorka: Věra Štofaníková, fotografie: Věra Štofaníková]
