Ženeva
Pobyt v roce 1915
T. G. Masaryk s dcerou Olgou přijeli do Ženevy 16. ledna 1915 poté, co 11. ledna opustili Řím a přes Janov se dostali do Švýcarska. Nejprve se ubytovali v hotelu Angleterre v centru města na břehu jezera. Masaryka v Ženevě už očekával Rudolf Kepl, který mu zprostředkoval zprávy od Ernesta Denise. Později přesídlil Masaryk do hotelu Richmond, kde zůstal dalších několik měsíců až do odjezdu z města. Hotel stál jen o ulici dále od hotelu Angleterre, Masaryk v něm obýval pokoje ve druhém patře. K dispozici měl také pokoj, který užíval jako pracovnu.
Ženeva představovala pro Masaryka výchozí bod, odkud podnikal cesty do Curychu, Bernu či Paříže. Během svého pobytu pronesl několik veřejných přednášek. První 24. února 1915 v besedě Slovan pro uzavřený okruh krajanů. Druhou 14. března 1922 na stejném místě o potřebě jasného programu pro činnost zahraničního hnutí za samostatnost, budování kontaktů s politiky a žurnalisty.
Nejvýznamnějším z jeho ženevských projevů byla přednáška 6. července 1915 u příležitosti pětistého výročí upálení Jana Husa. Shromáždění proběhlo v Sále reformace. Úvodní slovo měl teolog Lucien Gautier. Po něm promluvil francouzský historik Ernest Denis o historickém rozměru české reformace. Masaryk navázal s proslovem, který četl ve francouzštině. Aktualizoval v něm mravní i národní potenciál Jana Husa a otevřeně vyhlásil boj proti habsburské říši: „Čechy se musí starati samy o sebe. Dosažení samostatnosti jest rozhodným cílem celých Čech a všech politických stran. Je jen několik málo osobních přívrženců Rakouska. Mezi nimi není politika, který by měl nějaké jméno. Mezi Čechy a Habsburky není míru.“ Význam tohoto vystoupení byl o to větší, že oslavy výročí připravované v Praze byly utlumeny. Původně pompézně plánované slavnostní odhalení Šalounovy sochy mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí proběhlo nakonec téměř v utajení.
S nárůstem Masarykových vystoupení a jeho stíháním za velezradu a vyzvědačství, se i pro neutrální Švýcarsko jeho přítomnost v zemi stávala postupně přítěží. Masaryk si také postupně uvědomoval limity svého setrvání v Ženevě. Rozhodl se proto odjet do Londýna. 5. září 1915 odjíždí přes Paříž, kde se zdržel asi ještě týden, do Velké Británie.
[autor: Jakub Štofaník, fotografie: ÚTGM, texty přednášek publikované: Válka a revoluce I. Články, memoranda, přednášky, rozhovory, 1914–1916]
