Brusel
Oficiální prezidentská návštěva
Oficiální návštěva v říjnu 1923 byla součástí Masarykovy cesty po západní Evropě (Paříž, Brusel, Londýn). Masaryk tedy nutně vystupoval, jednal a choval se jinak než při svých soukromých zájezdech. Cesta byla chápana také jako vyjádření díků Československa státům bývalé Dohody při příležitosti oslav pátého výročí československé samostatnosti.
Návštěva Bruselu navazovala na oficiální přijetí v Paříži, z níž Masaryk s doprovodem odjel 19. října 1923 ve 23.00 z Gare du Nord. Cestoval belgickým královským vlakem, který pro něj do Paříže speciálně přijel. Doprovod prezidenta tvořili ministr Beneš, Jan Masaryk, kapitán Rejholec, sekretář Kučera, sekretář ministra Beneše Szathmáry a lékař Maixner.
Následující den v 11.00 Masaryka v Bruselu na Lucemburském nádraží přivítali král Albert I. a princ Leopold. Po slavnostním přivítání odjeli všichni do královského paláce, kde se konala recepce, na které se Masaryk setkal s předsedy parlamentu a senátu, ministry a vysokými královskými úředníky. Součástí úvodních ceremoniálů bylo i uctění hrobu neznámého vojína. Pak byl Masaryk pozván k osobnímu obědu s králem a v 15.30 přijal v Bruselu akreditované diplomaty.
V podvečer se Masaryk setkal se zástupci československé kolonie v Belgii na československém vyslanectví. Nabitý den zakončil ve 20.00 slavnostní večeří v královském paláci. Král Albert I. v slavnostním přípitku ocenil prezidentovu životní dráhu a úsilí o osvobození československého národa. Dovolával se společných zájmů obou zemí na zachování míru a nového uspořádaní Evropy. Masaryk v odpovědi svému hostiteli vyjádřil vděčnost, jakož i uznání za nasazení královské rodiny během první světové války, které dodávalo odvahu i československým legionářům.
Celá československá delegace přenocovala v královském paláci. Masaryk byl ubytován ve velkém apartmánu palácového pravého křídla. Dne 21. října 1923 v 8.00 Brusel opustil a vlakem se přesunul do Ostende, odkud pokračoval lodí do Velké Británie. Před odjezdem z Bruselu napsal ještě osobní list kardinálu Mercierovi, s nímž se nestihl setkat, ale chtěl mu projevit uznání za jeho postoj během války a aktivní odpor proti okupaci Belgie.
[autor: Jakub Štofaník, fotografie: ÚTGM]
