Paříž
Oficiální prezidentská návštěva, 1923
Oficiální návštěva v říjnu 1923 byla součástí Masarykovy cesty po západní Evropě (Brusel, Londýn). Masaryk tedy nutně vystupoval, jednal a choval se jinak než při svých soukromých zájezdech. Cesta byla chápána také jako vyjádření díků Československa státům bývalé Dohody při příležitosti oslav pátého výročí československé samostatnosti.
Z Prahy odjížděl T. G. Masaryk už 6. října 1923. První zastávkou bylo švýcarské město Montreux, kam dojel 8. října a kde pobyl na návštěvě u své dcery Olgy. Během tohoto pobytu přijal několik novinářů a poskytl rozhovory vídeňským deníkům Abend a Neue Freie Presse a curyšskému deníku Neue Zürcher Zeitung.
Do Paříže dorazil 16. října 1923 v 11 hodin na nádraží de l’Avenue de Bois de Boulogne. Masaryka slavnostně přivítal francouzský prezident Alexandre Millerand. Z nádraží spolu odjeli do paláce ministerstva zahraničí na Quai d’Orsay, kde byl Masaryk během prezidentské návštěvy ubytován. Ve 14.40 pokračoval oficiální program uctěním hrobu neznámého vojína na place de l’Étoile (dnes place Charles de Gaulle, hrob umístěn pod Arc de Triomphe), kde byl Masaryk očekáván maršálem Fochem. V 15.25 přijel Masaryk do Elysejského paláce a společně s prezidentem Millerandem navštívil v 16.00 pařížskou radnici. Starosta Georges Lalou přivítal Masaryka jménem pařížského lidu jako představitele spřáteleného národa, jako vynikajícího filozofa a sociologa. Následně pozdravil hosta seinský prefekt Hippolyte Juillard.
Po návratu na Quai d’Orsay přijal prezident Masaryk v 18.30 zástupce diplomatických misí v Paříži. Na slavnostní večeři v Elysejském paláci na počest Masarykovy návštěvy vyzdvihl v přípitku francouzský prezident Millerand dlouhou tradici česko-francouzských styků i spolupráci za světové války. Francie si podle jeho slov přála udržení nového řádu v Evropě, spravedlnosti a míru. K ostatním zemím ve střední Evropě se obrátil se žádostí, aby uznaly nový stav věcí a vzdaly se skrytých myšlenek na obnovu starého režimu. Masaryk ve své odpovědi upozornil, že první oficiální návštěva právem směruje do Francie a představuje pro Československo chvíli historického významu. Zároveň vyjádřil poděkování za podporu francouzské vlády během války a možnost zformovat armádu, která bojovala na straně Dohody. Účast Francie na osvobození byla podle Masaryka zcela jedinečná: „Prezident Poincaré osobně odevzdal našim legiím prapor a uznal vřelými slovy naše právo na nezávislost. Následovalo pak uznání naší zahraniční Národní rady a zatímní vlády.“ Kromě politického a mezinárodního rozměru vztahu s Francií poukázal i na její význam v kulturním životě a vyjádřil přání rozvoje a další spolupráce.
Dne 17. října časně ráno Masaryk odjel s Millerandem na návštěvu ústřední rádiové stanice v Sainte-Assise jižně od Paříže. V poledne byl na československém vyslanectví na počest francouzského prezidenta podáván slavnostní oběd. V 16 hodin se Masaryk odebral do Ústavu slovanských studií. Následně pokračoval v programu setkáním se zástupci československé kolonie na vyslanectví. Večer se zúčastnil večeře u ministerského předsedy. Reymond Poincaré na ni pozval i francouzského prezidenta, členy vlády a zástupce obou sněmoven.
Dne 18. října v 11 hodin se Masaryk v hotelu Crillon setkal se zástupci Ligy patriotů. V poledne navštívil premiéra a pak poobědval na vyslanectví s vědci a zástupci univerzit. Podvečer v 17 hodin se Masaryk setkal s Pavlem Miljukovem, ruským historikem, liberálně demokratickým politikem a bývalým ministrem zahraničí první ruské prozatímní vlády z roku 1917. Program prezidenta Masaryka doprovázela také setkání s novináři.
Dne 19. října 1923 v 9 hodin Masaryk odjel s francouzským prezidentem vlakem do Mourmelon-le-Petit na prohlídku bývalých válečných bojišť. Po návratu do Paříže přijal Masaryk zástupce československého tisku. Večer proběhla na vyslanectví poslední recepce na Masarykovu počest a ve 23 hodin odjel Masaryk na Gare du Nord, kde na něj už čekal belgický královský vlak, který ho přepravil do Bruselu. Za francouzskou stranu se s Masarykem na stanici rozloučil ministerský předseda Poincaré. Z francouzsko-belgických hranic zaslal Masaryk ještě pozdravný telegram francouzskému prezidentovi.
[autor: Jakub Štofaník]
