Strakonice
Návštěvy T. G. Masaryka
Město ležící v jižních Čechách na soutoku řek Otavy a Volyňky je silně spojené s počátky politické činnosti T. G. Masaryka na konci 19. století. T. G. Masaryk se zapojil do politického boje na sklonku 80. let, a to ve spojení s dalšími dvěma přáteli a spojenci ze skupiny tzv. politického realismu, Josefem Kaizlem a Karlem Kramářem. V roce 1890 skupina vyjednávala s oběma stranami českého liberálního tábora, Národní stranou (staročechy) a Národní stranou svobodomyslnou (mladočechy), nakonec realisté na sklonku téhož roku vstoupili do řad dynamicky se rozvíjejících mladočechů. Na jaře 1891 se pak všichni tři účastnili předvolebního boje o mandáty Říšské rady.
Masaryk kandidoval ve třetí, městské kurii, a to na jihu Čech, ve 30. volením okrsku (Písek, Domažlice, Strakonice, Volyně ad.). Ve volbě, která v této kurii proběhla 4. března, jej podpořilo 1465 voličů, oproti 1169 hlasům pro jeho rivala, lékaře a politika, staročecha Antonína Steidla. Všichni tři realisté byli ve svých okrscích úspěšní a podíleli se na dominantním vítězství mladočechů, kteří ve vedení české politiky vystřídali Národní stranu. V rámci předvolebního zápasu vystoupil se svou řečí T. G. Masaryk v Strakonicích 16. února 1891. Tuto událost dnes připomíná ve městě Strakonice pamětní deska umístěná na domě č. 47.
Strakonice navštívil T. G. Masaryk ještě 22. září 1891. Pronesl tu projev, který stál na počátku tzv. strakonické aféry. Ta představovala konfrontaci s Národní stranou svobodomyslnou, za kterou byl T. G. Masaryk zvolen. Vstupem tzv. realistů do Národní strany svobodomyslné, se ukázaly limity rychle sjednaného kompromisu, který postrádal programovou shodu. Masaryk se v Strakonicích snažil obhájit činnost mladočeských poslanců ve Vídni, která byla radikály v Čechách kritizována za přílišnou mírnost. Hájil sice opozici vůči Taaffeho vládě, ale odmítl radikalismus. Mladočeské priority v podobě prosazení českého státního práva a všeobecného volebního práva považoval za přiměřeně radikální požadavky, naopak odsoudil objevující se hlasy požadující přechod k pasivní politice. Ohradil se i vůči nekritickému rusofilství radikálů, jehož největší slabina spočívá ve faktickém nezájmu ruské vlády o Čechy. Postavil se přitom za austroslavistický program, mj. i s poukazem na Karla Havlíčka a Františka Palackého.
Masarykova řeč se stala předmětem kritiky Národních listů a dalších mladočeských tiskovin. Současně byla neplánovaně dána i na program zemského sjezdu důvěrníků Národní strany svobodomyslné dne 28. 9. 1891. Zde Julius Grégr vystoupil z dosavadní rezervy vůči realistům a Masarykovu řeč podrobil zdrcující kritice. Nařkl jej z rakušanství, z povolnosti Němcům, z potlačování sebedůvěry lidu a vůbec z porušování mladočeského programu. Masaryk se razantně bránil, mj. tím, že nemůže porušovat něco, co neexistuje (absence přijatého programu Národní strany svobodomyslné). Grégra sice podpořili někteří radikálové (Čestmír Lang, Eduard Brzorád či Richard Purghart), ale větší část řečníků vyjádřila podporu Masarykovi, a to včetně některých radikálů (Josef Šíl). Masaryka podpořili i přední mladočeští politici Josef Herold, Bedřich Pacák a Jan Kučera, podle nějž byl strakonický projev „mimo“ program, ale nikoliv „proti“ programu strany. Masaryk byl omlouván mimo jiné tím, že program skutečně neexistuje, ač to byl v minulosti právě Masaryk, který stranu k jeho přijetí opakovaně vyzýval. Julius Grégr byl nečekaným vyzněním debaty zaskočen a upustil od další kritiky Masaryka i ostatních realistů. Celou debatu, provázenou voláním za přijetí jasného programu, považoval touto vzájemnou výměnou názorů za uzavřenou.
Za volební okrsek Strakonice – Volyně byl T. G. Masaryk na konci roku 1891 zvolen v doplňujících volbách rovněž do zemského sněmu. V roce 1918 byl prezidentu T. G. Masarykovi městským zastupitelstvím v Strakonicích udělen titul čestného měšťana, v roce 1935 mu bylo uděleno čestné občanství města.
Podrobná zpráva o Masarykově projevu ve Strakonicích: „Poslanec prof. T. G. Masaryk před voliči. Ve Strakonicích 21. září 1891“, Spisy TGM, sv. 20: Slovanské studie a texty z let 1889-1891, Praha 2017, s. 496-513.
[autor: Luboš Velek, převzato z připravované Encyklopedie života a díla T. G. Masaryka, MÚA, fotografie: Luboš Velek]
