Starý Poddvorov

T. G. Masaryk prožil část svého dětství v blízké obci Čejkovice. Na Starý Poddvorov, který byl součástí stejné římskokatolické farnosti, vzpomínal později v rozhovorech pro legionáře i v Čapkových Hovorech s T. G. Masarykem. Čejkovice i Poddvorov byly dějištěm jeho dětských her i malých ministrantských sporů o zvonění na místní zvonici.

Masarykovu metaforu se zvoněním v Čejkovicích využil Karel Čapek k vysvětlení nacionalismu a vykreslení snahy nové Československé republiky o prosazení se ve světě:

Jako chlapec jsem neznal nacionalismu, leda čejkovský. K Čejkovicím byla přifařena obec Podvorov, ale to se rozumí, my jsme jí říkali Potvorov; zato podvorovští kluci zpívali o nás písničku: „Čajkovjáci srnci, drápali sa v hrnci“ a dál už nevím. Každou neděli jsme se s podvorovskou chasou seprali, kdo bude na zvonici zvonit. To máte nacionalism v malém.

[…] My vždycky budeme maličká minorita ve světě, ale když něco pořídí malý národ se svými malými prostředky, má to zvláštní a nesmírnou mravní cenu, jako ten vdoví groš. My nejsme horší než kterýkoli národ na světě, a v některých věcech jsme i lepší; i v cizině to už začínají vidět. To nevadí, že jsme národ malý; má to své přednosti, můžeme se líp znát a žít intimněji; můžeme se víc cítit doma. Ale je veliká věc, když malý národ mezi velkými nezůstane pozadu a má podíl na práci k vyšší lidskosti. I my chceme zvonit na zvonici světa, jako ti podvorovští na té čejkovské. To je problém malého národa: my musíme dělat víc než jíní a být šikovní; ale kdyby na nás někdo šel s násilím, tož se nedat... Nedat se, to je všechno.

(Hovory s T. G. Masarykem, 2013, s. 33-34)

[autor: Augustin Svoboda]