Masarykův ústav a archiv Akademie věd České republiky - Tomáš Garrigue Masaryk


Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

Socha TGM od Vincence Makovského na Komenského náměstí v Brně

Socha TGM od Vincence Makovského na Komenského náměstí v Brně

Brno

Studium na gymnáziu, návštěvy města

Největší a historické hlavní město Moravy; 380 tisíc obyvatel (2016). Původně hrad údělných knížat brněnských (první zmínka 1091); v podhradí postupně vzniklo několik osad, , z nichž 1243 založeno královské město, ve 13.–15. století sídlo moravských markrabat.  S hradem Špilberkem, vybudovaným ve 30.–70. letech 13. století, tvořilo pevný hrazený celek; po třicetileté válce přebudováno na zemskou bastionovou pevnost. 1777 zde bylo zřízeno biskupství. Od počátku 19. století centrum textilního a posléze též strojírenského průmyslu, od 60. let 19. století jedno z ohnisek organizovaného dělnického a socialistického hnutí v Rakousku. Ve druhé polovině 19. století se po zbourání hradeb (1861–64) začala výrazně rozvíjet brněnská předměstí s převahou české populace. Roku 1850 bylo B. prohlášeno statutárním městem a  stalo se sídlem okresu. Přes stále vzrůstající počet českého obyvatelstva byl až do 1918 uměle udržován německý ráz města. Po vzniku ČSR byla na začátku listopadu 1918 rozpuštěna dosavadní výlučně německá městská rada a nahrazena českým, posléze česko-německým zastupitelstvem. 1919–21 připojena řada okolních obcí a vytvořeno Velké Brno. 1918–28 bylo Brno hlavním městem Moravské, 1928–48 Moravskoslezské země, 1949–60 krajským městem Brněnského, 1960–90 Jihomoravského a od 2000 opět Brněnského kraje.

Brno je výrazně spjato s mládím Tomáše Masaryka, jenž zde v letech 1865–69 studoval na německém klasickém gymnáziu, sídlícím v novorenesanční budově postavené v letech 1860–62 na uvolněném hradebním pásu (dnes budova Janáčkovy akademie múzických umění na Komenského náměstí číslo 6). Celkem na škole strávil čtyři školní roky: od sekundy do konce kvinty. Byl o tři roky starší než většina jeho spolužáků, od nichž si zachovával určitý odstup, zároveň však pro ně představoval přirozenou autoritu. Po celou dobu studií byl premiantem třídy, postupně se však dostával do konfliktů s některými profesory a posléze s ředitelem. V konfrontaci s nacionalismem německých spolužáků i postupně sílící germanizační tendencí školy se vyhraňovalo jeho české národní uvědomění. Ze svých profesorů se nejvíce sblížil s katechetou P. Matějem Procházkou a navštěvoval jeho přednášky v Jednotě katolické, věnované aktuálním politickým a sociálním otázkám. V Brně bydlel v podnájmech: v letech 1865–66 u ševce Josefa Kmenta v tehdejší Velké nové ulici (dům stál na místě dnešního domu v Lidické ulici číslo 4), v letech 1866–68 u Barbory Theimerové, vdovy po místodržitelském sluhovi, v Nové Veselé ulici číslo 153 (dnes v České ulici číslo 14), v letech 1868–69 v bytě obchodního agenta Františka Solnického v ulici Františka Josefa (dnes Milady Horákové) číslo 28. Na studiích se živil kondicemi, od druhého roku studia se stal domácím učitelem svého spolužáka Franze Le Monniera, syna brněnského policejního ředitele, a hodně času trávil v bytě Le Monnierových na Dominikánském náměstí číslo 5, kde jednak poznal prostředí elitní brněnské společnosti, jednak mohl využívat rozsáhlou knihovnu otce svého svěřence. Toto preceptorství mu umožnilo důstojné existenční podmínky pro jeho osobu i podporu mladšího bratra Ludvíka na studiích. Udržoval stálé vazby s rodným Slováckem, kam se pravidelně k rodičům vracel na prázdniny a svátky, přičemž všechny cesty mezi Brnem a svým venkovským domovem konal pěšky.

V Brně byl student Masaryk svědkem průmyslového, stavebního a společenského rozvoje města, ale i česko-německého národnostního antagonismu a palčivých sociálních problémů. Zažil zde vypuknutí a posléze dozvuky prusko-rakouské války roku 1866 (gymnázium přechodně sloužilo jako pruský vojenský lazaret), do jejíhož průběhu byl bezprostředně vtažen o prázdninách v Čejči, v závěru svého zdejšího pobytu i první vystoupení sokolského hnutí v moravské metropoli a tábor lidu (součást dobového českého protestního táborového hnutí) na Bílé hoře u Židenic v červnu 1869. Poznával různé vrstvy a patra soudobého brněnského života, se svými spolužáky navštěvoval hostince, parky na Kolišti a v Lužánkách i plovárnu v Zábrdovicích, ale stále více byl přitahován zdejším kulturním ruchem a díky Le Monnierovým, kteří mu dali k dispozici svoji lóži, byl pravidelným návštěvníkem městského divadla, kde zhlédl prakticky všechny tehdejší činoherní i operní inscenace. Intenzivně se vzdělával i mimo školu a zvláště pilně studoval jazyky (vedle franštiny též polštinu a ruštinu). Hodně četl historickou literaturu i beletrii a sám se pokoušel psát básně a prózu. Prodělal zde i první krizi své náboženské víry, kterou mu pomáhal překonat katecheta Procházka. Prožil tu i svou první lásku ke švagrové své bytné Antonii Solnické; tento vztah se stal nepřímo příčinou konfliktu mezi ním a ředitelem gymnázia, který vedl k Masarykovu odchodu z Brna do Vídně, kde posléze v roce 1872 maturoval.      

Do Brna se Masaryk příležitostně vracel i v pozdějších letech. Před první světovou válkou se spolu s dalšími českými politiky angažoval za zřízení druhé české univerzity v Brně. Tento požadavek byl naplněn až po vzniku samostatné ČSR, koncem ledna 1919, a univerzita byla nazvána Masarykovým jménem. Jako prezident republiky navštívil Masaryk Brno oficiálně pětkrát: 16.–18. 9. 1921 (během návštěvy mimo jiné přijal svého gymnazijního spolužáka, katolického preláta dr. Jakuba Hodra), 21.–22. 6. 1924, kdy vykonal návštěvu v nové budově rektorátu Masarykovy univerzity (slavnostní akt zvěčněn na obraze-skupinovém portrétu Františka Hlavici, uloženém dnes v univerzitním archivu), 9. 6. 1928, kdy zavítal na jubilejní Výstavu soudobé kultury na brněnském výstavišti, 20. 6. 1929 a 26. 6. 1930.

 

V meziválečném období bylo Masarykovo jméno bohatě zastoupeno v brněnském místním názvosloví. Již koncem roku 1918 dostala nejživější brněnská uliční tepna název Masarykova třída a Masarykovy ulice se postupně objevily ve většině městských částí, takže koncem 30. let existovalo na území Velkého Brna osm Masarykových ulic a jedno Masarykovo náměstí. Kromě toho byla dosavadní Úřednická čtvrť přejmenována na Masarykovu čtvrť, nový závodní silniční okruh dostal název Masarykův okruh, jméno prvního prezidenta neslo pět zdejších škol v čele s Masarykovou univerzitou i Masarykův sociální ústav města Brna. Masarykovu osobnost připomínalo i několik portrétních bust v různých částech města, v proměnách režimů postupně odstraňovaných a znovu instalovaných. Jedinou Masarykovou sochou v životní velikosti byla v Brně nadlouho socha V. H. Macha, vytvořená pro Občanskou záložnu v Králově Poli a odhalená v roce 1937, na počátku německé okupace odstraněná a 6. 3. 1990 znovu instalovaná ve foyeru České spořitelny v Králově Poli. V březnu 2000 k ní přibyl Masarykův pomník od Vincence Makovského (replika sochy z Bystřice nad Pernštejnem), umístěný na Komenského náměstí před budovou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.