Horní Dvořiště

Obec na dnešních česko-rakouských hranicích je spjata s návratem T. G. Masaryka do vlasti v roce 1918. Dne 20. prosince 1918 kolem jedné hodiny po poledni tu zastavil vlak, kterým T. G Masaryk už jako československý prezident v doprovodu dcery Olgy cestoval ze severu Itálie. V předcházejících dnech po cestě z USA jednal s politiky v Londýně, Paříži a setkal se s italským králem v Padově.  

Na nádraží ho už vítali členové Národního shromáždění, ministři, vojáci, sokolové a okolní obyvatelstvo. Při příjezdu vlaku zněla národní hymna Kde domov můj. Na příjezd prezidenta Masaryka vzpomínal emotivně i jeho přítel Josef Svatopluk Machar. V pamětech tuto událost popisuje takto: „Signál oznámil, že se vlak presidentův blíží. Za chvíli se objevil v zátočině kolejí – pokrývky sletly s hlav, hudba spustila Kde domov můj. V té chvíli stisklo nám to hrdla všem, zatínali jsme zuby do rtů, ale marně: slzy se tlačily z očí. Vlak ještě nezastavil když Jaromír Špaček v úboru carského Čerkesa seskočil se stupátka a otevřel dveře vagonu presidentova. A president v nich: bílý, hubený v tváři, měkký klobouk na hlavě, ve svém tradicionálním zimním kožichu. Za cvikrem mu zářily ty známé oči. Jan vskočil k němu, pozdravil se dlouhým objetím. Za presidentem stála dcera, trpitelka Olga. Potom jsem vstoupil já. Objali jsme se beze slova… Skoro na den jsme se rozloučili před čtyřmi roky ve Vídni, v hotelu Regina na Maximilianplatzu. Družina presidentova zatím sestoupila, on poslední. Francouzský vyslanec Clement-Simon, italský generál Piccione, anglický podplukovník Cunningham, pochopitelná zvědavost se jim dívala z očí: příslušníci velkých historických národů pozorovali, jak mladý, do dějin vstupující stát, vítá svou hlavu. Hudba dozněla, klobouky zůstaly v rukou, vítání začalo.“ (Pět roků v kasárnách, 1927, s. 75-76)

Po uvítání se T. G. Masaryk obrátil k celému shromáždění s těmito slovy: „Vše, co jsme podnikli, čeho jsme dosáhli, dosáhli jsme skutečnou prací. Jsem si jist, že co jsme dosáhli, též udržíme a doplníme a zdokonalíme. Čeká nás ještě mnoho práce, snad těžší práce než dosud, a já každého zvu k této práci, jež nám všem musí být společnou.“ (Cesta demokracie I, 2003, s. 18) Prezident Masaryk si následně prohlédl čestnou setninu, nastoupil do vlaku a s celým doprovodem pokračoval dál v cestě do Českých Budějovic.

[autor: Jakub Štofaník, fotografie: ÚTGM]