Chlumec nad Cidlinou
Návštěvy T. G. Masaryka a jeho pomník
T. G. Masaryk zavítal do Chlumce nad Cidlinou celkem dvakrát. Poprvé v neděli 9. března 1902, kdy měl v honosném chlumeckém hotelu Liverpool přednášku. Odpůrci jeho názorů a občanských postojů (případ Leopolda Hilsnera, označení rukopisů Královédvorského a Zelenohorského za falsifikáty) přednášku narušovali hlasitými a neurvalými projevy nesouhlasu. T. G. Masaryk byl nucen přednášku předčasně ukončit a urychleně odjet z města.
O šestnáct let později se však vztah Chlumečanů k Masarykovi začal diametrálně proměňovat. Hned 8. listopadu 1918 mu udělilo nově sestavené městské zastupitelstvo čestné občanství a na jeho sedmdesáté narozeniny, konkrétně 6. a 7. března 1920, mu vystrojili honosnou oslavu, do níž se zapojily všechny instituce a občanské spolky. Podruhé navštívil město v sobotu 10. července 1926, kdy byl Chlumec jednou ze zastávek při jeho prezidentské cestě po severovýchodních Čechách. Jelikož mělo jít o rychlou zastávku, celé ceremoniální přivítání se odehrálo v prostorách chlumeckého nádraží, kde se těsnaly stovky občanů z širšího okolí. Dle dochovaných pramenů si místní velmi vážili, že se prezident ve městě zastavil alespoň na pár minut. Právě nadšení Chlumečanů podnítilo v únoru 1927 městské zastupitelstvo k založení Komitétu pro postavení pomníku TGM. Do čela Komitétu a příprav projektu se postavil ředitel chlapecké měšťanské školy a zastupitel města Josef Bryscejn, hlavní politické záštity a pomoci při shánění financí se chopil starosta města a poslanec Národního shromáždění Josef Netolický.
Původně měl být projekt realizován k desátému výročí založení československé republiky, či případně k oslavě prezidentových osmdesátých narozenin. Ani jeden z termínů však nebyl splněn. Na vině byl nedostatek financí a nastupující hospodářská krize, což neumožňovalo realizaci finančně náročného pomníku. Díky občanské sbírce, daru od novobydžovského okresního zastupitelstva a chlumecké spořitelny se nakonec projekt podařilo realizovat a k odhalení pomníku došlo 28. října 1931. Celkové náklady na zbudování památníku a úpravu prostranství se vyšplhaly na 56 992 korun československých.
Pomník se rozhodli chlumečtí zastupitelé situovat mezi sokolovnu a městskou spořitelnu v Kozelkově ulici. Celkovou podobu pomníku a přilehlého prostranství vytvořil student Jana Kotěry funkcionalistický architekt Kamil Roškot. Základnu stavby tvořil široký obdélníkový kamenný sokl, v jehož levé části čněl vzhůru více než dvou a půl metru vysoký kamenný piedestal, do něhož byl ve dvou řádcích vytesán nápis T. G. Masaryk. Na vrchu pak byla umístěna bronzová socha prezidenta Masaryka v životní velikosti (175 centimetru vysoká), kterou vymodeloval sochař Otakar Španiel, student Josefa Václava Myslbeka, a odlil František Anýž. V pravé části pomníku, konkrétně na pravém okraji směřujícím k městské spořitelně, se nacházel žulový blok se jmény padlých v první světové válce. Všechny kamenické práce měl na starosti místní kameník Oldřich Procházka. Architekt Roškot si uvědomoval potřebu napojit památník s přilehlým okolím, proto v okolí vytvořil malý parčík se záhony, keři, několika menšími stromy a lavičkami. Majestátní prostranství se ihned stalo významným místem oslav a setkávání, stejně tak vyhledávaným místem k odpočinku. Státnický charakter místa se projevil i v nepříznivých dobách, kdy se zde lidé scházeli, aby vyjádřili podporu československé vládě.
Masarykovský pomník symbolizoval a zhmotňoval prvorepublikové ideály a československou samostatnost, což logicky nevyhovovalo nacistickým představitelům v období Protektorátu Čechy a Morava. Z tohoto důvodu byl v polovině roku 1940, podobně jako v jiných obcích, chlumecký Masaryk z piedestalu sejmut. Aby Chlumečané zabránili roztavení, byla socha ukryta a následně 20. září 1940 odeslána do depozitáře Národní galerie, kde přečkala válku. Jako náhradu odevzdalo město k roztavení 750 kilogramů jiných kovů. I bez sochy však místní občané vnímali pomník jako připomínku svobodných časů, proto bylo celé památníkové prostranství v létě 1941 zničeno. Žulový blok se jmény padlích byl pak přemístěn do Žiželické ulice, kde zůstal do dnešních dní.
Masarykova sochy se do města vrátila 28. října 1945, kdy byl na stejném místě odhalen nový památník, do něhož autoři zakomponovali zachráněnou sochu. Místní národní výbor se rozhodl vyhlásit výzvu k vytvoření projektu, který by odpovídal novým politickým poměrům v zemi, a hlavně možnostem krátce poválečné ekonomiky. Městští představitelé nakonec vybrali návrh Jiřího Durdíka, který v mnoha ohledech vycházel z původního Roškotova projektu. I v Durdíkově verzi byl základem kamenný sokl, v jehož levé části byl umístěn kamenný piedestal, tentokrát však výrazně nižší oproti původnímu, a na pravé straně byla umístěna kamenná mísa pro zapalování pietního ohně. Návrh reagující na omezené materiální možnosti nedosahoval takové kvality a honosnosti jako jeho prvorepublikový předchůdce, např. na kamenný sokl byly použity levnější a dostupnější teraco desky.
Ani nyní se však nejednalo o trvalou podobu. Již 8. květnu 1953 bylo ale na výročním zasedání místního národního výboru těsnou většinou rozhodnuto o odstranění Masarykovy sochy. Důvodem k odstranění byla kampaň místních komunistů dehonestující prezidentovu osobu a jeho politické názory a činy. Zaznívaly například názory, že „prezident Masaryk projevoval nepřátelský postoj proti SSSR, proti všem pokrokovým a socializačním snahám u nás a proti dělnické třídě“ nebo že byl „strůjcem střílení do stávkujících dělníků“. Socha byla několik dní po tomto zasedání sejmuta neznámou skupinkou Chlumečanů a ukryta neznámo kam. Jisté bylo pouze to, že nebyla v následujících letech roztavena či jinak zničena.
Plánovalo se, že na uvolněný piedestal bude umístěna socha prezidenta Klementa Gottwalda, avšak vlivem politických změn v zemi se od tohoto záměru v tichosti upustilo. Prostor tak zel prázdnotou až do 29. dubna 1959, kdy byla do památníku přesunuta kamenná socha Rudoarmějce, kterou v roce 1947 vysochal sochař Karel Samohrd a jenž stála u mostu naproti Majorátu. Současně se místní komunisté rozhodli do pomníku zakomponovat i kamenný kvádr se jmény chlumeckých obětí nacistické okupace. Místo se tak znovu stalo významným prostorem pro konání městských oslav. V době politického uvolňování v roce 1968 se předseda MNV Václav Podnecký společně s ředitelem chlumecké základní školy Josefem Veselým snažili o navrácení sochy TGM, problémem však bylo, že se jim nedařilo sochu najít. Definitivní konec snah o návrat přinesly srpnové události roku 1968.
Během nočních hodin 26. srpna 1968 neznámá skupina Chlumečanů použila sochu Rudoarmějce k demonstrování názorů na invazi vojsk Varšavské smlouvy. Socha byla svržena z podstavce a vážně poškozena. Navrácena byla až 9. května 1970. Místo bylo po celou dobu normalizace využíváno k propagandistickým účelům a v rámci městských oslav.
V této nezměněné podobě přežil památník až do roku 1991, kdy došlo k sejmutí sochy Rudoarmějce a jeho přemístění na městských hřbitov k hrobům padlých druhoválečných sovětských vojáků. Po dobu šesti let zela levá strana pomníku prázdnotou. Teprve 14. září 1997 byla levá část zaplněna pískovcovým reliéfem T. G. Masaryka od chlumecké sochařky Kateřiny Čihákové Myškové. Po roce 2010 došlo k několika terénním úpravám přilehlého prostranství a k drobným opravám kamenného základu. Současná podoba památníku nicméně nedosahuje prvorepublikových ani poválečných estetických a státotvorných kvalit, neboť jí chybí výrazný symbolický akcent a důstojná monumentálnost.
[autor: Michal Pajer, fotografie: Městské muzeum Loreta, Chlumec nad Cidlinou]
