Hodonín
Rodiště T. G. Masaryka
Město na jihovýchodní Moravě, v údolí řeky Moravy, na moravsko-slovenském a moravsko-rakouském pomezí; 24 800 obyvatel (2016). Po roce 1030 byl v místě dnešního města založen knížetem Břetislavem I. pohraniční hrad, střežící česko-uherskou obchodní cestu. Osada v podhradí byla kolem roku 1236 povýšena na královské město, těžící ze své polohy na cestě z Čech do Uher a zároveň trpící častými nájezdy a průchody vojsk. Město bylo často dáváno do zástavy; roku 1511 je získal do dědičné držby Vilém z Pernštejna a vzápětí převedl na svého zetě Jindřicha z Lipé; Hodonín tak přestal být zeměpanským majetkem, stal se městem poddanským a zároveň střediskem panství, v jehož držení se vystřídala řada šlechtických rodů, mj. páni z Lipé (1512–1594) a knížata z Lichtenštejnu (1692–1750). V letech 1762–1918 byl spolu s celým panstvím osobním majetkem habsbursko-lotrinského rodu. V 19. století se stal průmyslovým střediskem (zdejší tabáková továrna, cukrovar a cihelna patřily k největším v rakousko-uherské monarchii) a důležitou železniční stanicí; v letech 1850–2001 byl sídlem okresu. V prosinci 1920 jedno z ohnisek revolučních vystoupení sociálně demokratické levice v rámci generální stávky. Centrum proslulé vinařské oblasti; v posledních desetiletích též lázeňské město (léčení pohybového ústrojí).
V Hodoníně se 7. 3. 1850 narodil Tomáš Masaryk jako prvorozený syn Terezie a Josefa Masarykových, oddaných v témže městě 15. 8. 1849. Pokřtěn byl 8. 3. 1850 ve zdejším katolickém chrámu svatého Vavřince. Jako jeho rodiště je v matrice uveden domek čp. 121 v pozdější Školské ulici; ten byl roku 1898 zbořen a na jeho místě vybudován studentský domov tehdejší německé reálky, později přeměněný na českou dívčí měšťanskou školu, dnes sídlo střední školy umělecko-průmyslové. Podobu Masarykova rodného domku známe z dodatečných rekonstrukcí výtvarníků (Jaroslav Dobrovolský, Rudolf Livora, Michal Domanský), pořízených podle výpovědí pamětníků a analogie se sousedním domkem a podobnými objekty. Masarykův otec, pracující na císařském velkostatku na Hodonínsku (postupně jako kočí, dráb a šafář), byl překládán na jednotlivé dvory v rámci panství a spolu s ním se stěhovala i celá jeho rodina. Roku 1852 se tak Masarykovi přestěhovali nakrátko do Mutěnic, na jaře 1853 se vrátili do Hodonína, kde pak bydleli nejprve u Krejsů v tehdejší Rynkové (dnes Národní) ulici, později v domku panského ovčáka Pavla Tótha v Rohatecké (dnes Národní) ulici, k němuž se váží Masarykovy první dětské vzpomínky. V Hodoníně zahájil Masaryk v roce 1856 školní docházku, a to v německém oddělení utrakvistické školy, jejíž budova stojí dosud na rohu dnešního Masarykova náměstí a Národní třídy. Rodina se však záhy stěhovala do Čejkovic a do Hodonína se již natrvalo nevrátila. V uvedené škole ovšem Tomáš Masaryk po ukončení studia na hustopečské reálce v roce 1863 dva měsíce působil jako učitelský praktikant.
Masaryk nechoval ke svému rodišti sentimentální vztah; vnímal je jako jedno z několika míst, kde prožil dětství, z nichž nejvíce přilnul k Čejkovicím, a centrum rodného kraje, do nějž se v dobách svých brněnských a vídeňských studií i později vracel na prázdniny k rodičům. Od konce 19. století pak udržoval kontakty s místními českými vlastenecko-osvětovými spolky (Matice hodonská) a politickými činiteli (František Hess). V letech 1900–14 v Hodoníně opakovaně přednášel o aktuálních národnostních, politických a kulturních problémech; 23. 5. 1909 zahájil ve zdejší Besedě výstavu českých a polských výtvarných umělců. V předvečer svých 60. narozenin podnikl s nakladatelem Josefem Dubským, připravujícím vydání jubilejního sborníku, cestu po rodném kraji na trase Hodonín, Holíč, Kopčany, Mutěnice, Čejkovice, Čejč, Klobouky a Hustopeče, při níž Dubský fotograficky zmapoval jednotlivá místa a objekty spjaté s Masarykovým životem. Konečně 13. až 15. 8. 1911 se v Hodoníně účastnil sjezdu pokrokového studentstva, kde pronesl neobyčejně osobní řeč o sociálním prostředí svého dětství a mládí a o svém vztahu ke slováckému regionu. Před první světovou válkou také navázal spolupráci s několika pedagogy a aktivisty realistické strany, kteří pak v meziválečném období významně působili v Hodoníně: s Karlem Judou, Rudolfem Šoupalem a Emanuelem Havelkou.
Dne 29. 10. 1918 převzal v Hodoníně moc národní výbor, jehož předseda Eduard Krajíček provolal slávu T. G. Masarykovi. Městské zastupitelstvo jmenovalo 2. 11. 1918 T. G. Masaryka čestným občanem Hodonína (prvním českým) a přejmenovalo dosavadní náměstí Františka Josefa I. na náměstí Masarykovo; zároveň rozhodlo poslat pozdravné a děkovné telegramy T. G. Masarykovi do Paříže a paní Charlottě Garriguové-Masarykové do Prahy. Delegace města se pak 21. 12. 1918 účastnila slavnostního uvítání prezidenta Masaryka na Wilsonově nádraží v Praze a byla přítomna i jeho prezidentskému slibu v Revolučním národním shromáždění. Přes opakovaná pozvání se však nedařilo docílit Masarykovy návštěvy Hodonína, jež byla pravděpodobně odkládána i pod negativním dojmem zdejších událostí v průběhu generální stávky v prosinci 1920. Jako prezident republiky se Masaryk v Hodoníně krátce zastavil v roce 1921, když tudy projížděl jeho vlak. Vzápětí převzal záštitu nad Krajinskou výstavou živnostensko-průmyslovou, uspořádanou ve městě v červenci a srpnu 1922, a v červnu 1923 svolil, aby zdejší muzeum neslo jeho jméno. Prezidentova oficiální návštěva rodiště se uskutečnila až 18. 6. 1924: Masaryk byl manifestačně uvítán municipalitou i širokou veřejností před radnicí, kde na jeho počest Slovácká filharmonie zahrála Smetanovu Vltavu, i před měšťanskou školou, stojící na místě jeho někdejšího rodného domu, poobědval v radničním sklípku a dostal darem obraz Joži Úprky Partie z pouti u sv. Antoníčka. Na paměť této návštěvy věnoval městu 100 000 Kč na vybudování domu sociální péče. Další Masarykovy styky s rodným městem pak již probíhaly pouze v písemné formě nebo prostřednictvím audiencí zdejší reprezentace na Pražském hradě.
Po celé meziválečné období se v Hodoníně slavnostně připomínalo výročí Masarykova narození, nejokázaleji pak jeho 80. narozeniny v březnu 1930. Delegace 33 zástupců města a okresu popřála 3. 3. 1930 na Pražském hradě prezidentu republiky k životnímu jubileu a předala mu mnohé dary. Početná delegace Hodonínských se též 21. 9. 1937 v Praze a v Lánech účastnila Masarykova pohřbu.
Již v roce 1910, při oslavách 60. narozenin T. G. Masaryka, vyvinul hodonínský Akademický klub Podlužan neúspěšnou iniciativu za umístění pamětní desky na místě Masarykova rodného domu a za přejmenování Školské ulice na ulici Masarykovu. Tento záměr se uskutečnil až roku 1919, kdy byla na budově dívčí měšťanské školy, stojící na místě Masarykova rodného domku, umístěna prezidentova kamenná busta; roku 1922 byla nahrazena bronzovou bustou Julia Pelikána s nápisem: „Pravda vítězí. Tady se narodil a vyrůstal T. G. Masaryk, náš první prezident.“ V roce 1931 byl za účasti ministra školství a národní osvěty Ivana Dérera odhalen v Hodoníně Masarykův pomník, dílo Aloise Bučánka, jemuž prezident v létě 1927 a 1928 seděl v Topoľčiankách modelem, doplněný reliéfy, alegoricky připomínající boje československých legií za první světové války, a heslem: „Vzdělání popřejte každému, ode všech žádejte, aby byli slušnými lidmi a bděte!“ V roce 1940 byl pomník (stejně jako busta s reliéfem na místě rodného domu) na příkaz nacistické správy odstraněn, roku 1945 obnoven, v roce 1961 znovu, tentokrát komunistickým režimem, odstraněn, v říjnu 1968 instalován na původním místě, roku 1977 opět, a to i s podstavcem a dlažbou, likvidován. Počátkem roku 1990 byl potřetí obnoven a v březnu 1990 za přítomnosti prezidenta Václava Havla a za mohutné účasti občanstva počtvrté slavnostně odhalen.
Vztah T. G. Masaryka ke zdejšímu regionu dokumentuje od roku 1990 Masarykovo muzeum v Hodoníně, jedno ze dvou muzeí v České republice, zaměřených na masarykovskou problematiku (vedle Masarykova muzea v Lánech), jež v rámci této specializace vyvíjí i badatelskou a popularizační činnost, pořádá pravidelné semináře a konference a vydává odborné publikace.
[autorka: Irena Chovančíková, ředitelka Masarykova muzea v Hodoníně, převzato z připravované Encyklopedie života a díla T. G. Masaryka]
