Masarykův ústav a archiv Akademie věd České republiky - Tomáš Garrigue Masaryk


Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

Příjezd prezidenta Masaryka do Hronova

Příjezd prezidenta Masaryka do Hronova

Uvítání prezidenta Masaryka na náměstí

Uvítání prezidenta Masaryka na náměstí

Prezident Masaryk na zahradě u domu Aloise Jiráska, se spisovatelem rozmlouvá Jan Masaryk

Prezident Masaryk na zahradě u domu Aloise Jiráska, se spisovatelem rozmlouvá Jan Masaryk

Hronov

Prezidentská návštěva

Prezident T. G. Masaryk navštívil Hronov během své prezidentské cesty po severovýchodních Čechách v červenci 1926. Do Hronova zavítal během třetího dne své cesty, 12. července, kdy měl na programu tyto zastávky: Úpice – Sychrov – Červený Kostelec – Horní Kostelec – Hronov – NáchodNové Město nad Metují. Na cestě jej doprovázel ministr sociální péče Josef Schieszl, vyslanec v Anglii Jan Masaryk, viceprezident politické zemské správy Leopold Průša, ministerský rada Rudolf Křovák, tajemník pana prezidenta Vladimír Kučera, tajemník Dohnálek, rada politické správy Dr. Vic, ceremoniář pana prezidenta generál Viktor Hoppe, vrchní redaktor Novák, redakční fotograf Šrámek, anglický vyslanec George R. Clerk, ministr  zahraničí Edvard Beneš, ministr železnic Jan Říha, ministerský předseda Jaroslav Černý a kancléř Přemysl Šámal.

Na zaplněném náměstí jej přivítal starosta B. Veselý. Ve školní tělocvičně podepsal pan prezident městskou pamětní knihu a po krátkých rozhovorech odjel navštívit spisovatele Aloise Jiráska do jeho letního sídla. Tam mu poděkoval za statečnost spisovatelů v době války a vyjádřil svůj vděk za přivítání po jeho příjezdu do vlasti v prosinci 1918 - Alois Jirásek byl mezi těmi, kdo jej vítali již na Wilsonově, dnešním Hlavním, nádraží. Rozhovor prezidenta a spisovatele probíhal i v soukromí. Lidové noviny připomenuly ještě v roce 1930, u příležitosti Jiráskova úmrtí:

 

Masaryk u Jiráska

Bylo to roku 1926, dvanáctého července, třetí den už jezdil prezident Masaryk v palčivém vedru v sloupech prachu po severovýchodních Čechách, vítán všude voláním, písněmi, prapory a deštěm květin. Dojel konečně do Hronova, bylo krásné dopoledne. Za Hronovem u lesa stojí malá patrová vilka, kolem je zahrádka. Prapory se třepotaly nad tímto prostým, zeleným útulkem Aloise Jiráska, který tady trávíval letní měsíce. Měl to tu krásné, takové čisté, útulné, přívětivé. Před plotem zahrady zastavilo prezidentovo auto, Masaryk vyskočil a svým dlouhým, řízným krokem, kterým tolik lidí za tyto dny utahal, mířil k brance. Tam už stál stařičký mistr, takový maličký, nemocný, shrbený, černě oblečený, a zdvíhal pod svými brejlemi hlavu k tomu vysokému, vzpřímenému, bílému muži jaksi rozčileně, vzrušen. V rachotu aut, jejichž motory tloukly naprázdno, bylo slyšet tichý, chvějící se hlas:

- Dnes dostalo se mně cti, abych vás uvítal...

Dále nebylo slyšet nic, až zas do hluku motorů řízla zvučná odpověď Masarykova:

- Vítám vás srdečně. Už jsem řekl dnes vašemu panu starostovi, že jste byl první, kterému jsem dopsal po válce, abych vám mohl poděkovat, že jste byl tak statečný.

Položil mu ruku na rameno.

- Nevyrušuju vás?

- Ale Ježíši, taková vzácná návštěva! spínal ruce mistr. A dodal tiše, odevzdaně:

- Já nemohu nikam, já jenom jdu tak trochu na zahradu na procházku.

- Máte to tu pěkné.

Pak šli ti dva starci sami po žlutém písku cestičky, jeden vysoký, bílý, strašně zdravý a mladý, nezranitelný stářím, druhý malinký, sahající tomu prvnímu po prsa, černý, stářím poražený. Všichni ostatní stáli za plotem v hlubokém tichu. A nikdo se nedivil, když najednou kdosi u plotu hlasitě zaplakal. Vysvětlit, odůvodnit, toho by člověk nedovedl. Ale všichni tomu jaksi rozuměli.

(Lidové noviny 16. 3. 1930, s. 7)

 

Prezident Masaryk po návštěvě u Aloise Jiráska opustil Hronov a vydal se do dalšího cíle své cesty, do Náchoda.

 

[informace a text z Lidových novin zaslal: Richard Švanda; fotografie poskytli: Muzeum Náchodska a pan Josef Krám]]

Masarykovu cestu slovem a kresbou zachytil pro Lidové noviny Ondřej Sekora

Masarykovu cestu slovem a kresbou zachytil pro Lidové noviny Ondřej Sekora