Hořice
Masarykova věž samostatnosti a Galerie plastik
Město v Královéhradeckém kraji, v jehož blízkosti se nachází Masarykova věž samostatnosti. Její výstavba navázala na projekty rozhledny z období před první světovou válkou. V době válečného konfliktu však dostala novou ideovou náplň v podobě tzv. Věže hrdinů, jež se měla stát památníkem a pietním místem věnovaným padlým synům vlasti. Ještě v době Velké války se ve prospěch Věže hrdinů začaly konat první sbírky a benefiční akce. Stavba, pro niž se záhy po válce vžil název Věž samostatnosti, byla ve své době jedinečným počinem, na kterém se podílel celý region. V roce 1923 byla vypsána veřejná soutěž na projekt Věže samostatnosti a byla uspořádána výstava návrhů. Jako vítězný vzešel z této soutěže návrh Františka Blažka (1863-1944), v té době profesora na hořické sochařsko-kamenické škole.
Dne 10. července 1926 navštívil Hořice prezident Masaryk při své cestě po východních Čechách. Prohlédl si slavnou sochařsko-kamenickou školu, Galerii plastik, na radnici se zapsal do pamětní knihy, navštívil Husův dětský dům, Smetanovy sady a před sokolovnou přijal hold zdejších Sokolů. Před odjezdem do Miletína se zastavil na staveništi budoucí Věže samostatnosti, kde provedl slavnostní poklep na základní kámen, čímž dodal zvláštní posvěcení celému tomuto vlasteneckému podniku.
Základy věže se počaly kopat dne 2. března 1925. Projekt předpokládal stavbu přibližně 40 metrů vysoké vyhlídkové věže a dvou symetrických křídel pro umístění Pietní a Památkové síně. Realizací stavby byl pověřen hořický rodák architekt Jindřich Malina (1905–1992), který upravil Blažkovy plány a doplnil otevřený ochoz nad uzavřeným patrem v první vyhlídkové úrovni. Stavba pokračovala v prvních letech rychle a do roku 1937 vyrostla do výše 25 metrů. Průčelí obou křídel zdobili mohutné pískovcové reliéfy s motivy československého odboje v letech 1914–1918 z dílny Jana Vávry a Karla Lenharta. Poprvé byly tyto vlastenecké reliéfy zakryty za druhé světové války, podruhé v roce 1962, přičemž došlo k jejich silnému poničení. Uvolněná atmosféra Pražského jara roku 1968 umožnila jejich zrestaurování odborníky ze sochařsko-kamenické školy a dne 28. října 1968 byla Věž k výročí vzniku republiky znovu slavnostně odevzdána veřejnosti. V další stavbě Věže se však již nepokračovalo. V její nejvyšší části byla zřízena amatérská astronomická observatoř a věž byla ukončena kopulí.
Po sametové revoluci byl památník pojmenován Masarykovým jménem. V Pietní síni je dnes v mramorových deskách vytesáno 813 jmen mužů padlých v první světové válce ze všech obcí bývalého hořického okresu a 128 jmen obětí nacistické persekuce za druhé světové války. V Památkové síni byla vybudována stálá expozice věnovaná prvnímu, druhému a třetímu odboji. V roce 2000 byla dokončena reprodukce sousoší Legie za hranicemi od hořického sochaře Františka Duchače-Vyskočila (1886-1927) a dílo bylo osazeno proti průčelí Masarykovy věže samostatnosti.
Masarykovo jméno nesla v Hořicích rovněž Galerie plastik s ojedinělou sbírkou českého sochařství z první poloviny 20. století. Galerie byla založena v r. 1908 a byla nazvána jménem tehdy panujícího císaře Františka Josefa I. V roce 1925 byla se souhlasem prvního československého prezidenta nazvána Masarykova galerie plastik. V r. 1953 bylo v souladu s tehdejší politickou situací Masarykovo jméno z názvu opět vypuštěno. Dnes je Galerie plastik součástí Městského muzea a galerie Hořice.
[autor: Oldřiška Tomíčková, fotografie: Městské muzeum a galerie Hořice]
